1956 1965

HISTORIE KLUBU

část 2 (1956 - 1965)

1956

Na další druholigový ročník se teplický tým chystal v domácích podmínkách. Trenér Krčil měl k dispozici kádr posílený o navrátilce Aloise Jaroše a Josefa Říhu, později se vrátil také Bohuslav Bílý, z Karlových Varů přibyl do útočné řady Jiří Basl. Po vydařeném začátku se zdálo, že mužstvo by mohlo zaútočit na postup, ale realita byla jiná. Soupeři jako Tankista Praha nebo Spartak Plzeň byli nad síly žlutomodrých. Zejména domácí zápas proti „tankánům“ skončil debaklem 1:5. Celkové páté místo odpovídalo možnostem týmu. Za zmínku stojí informace, že v polovině soutěže došlo ke změně názvu Celostátní soutěže na 2.ligu, což po letech šílených reorganizací a změn signalizovalo pozvolný návrat k normálu.

Během roku došlo ke změně na postu předsedy klubu, kdy Josef Roth nahradil Jaroslava Dvořáka. Po skončení mistrovských soutěží přichystalo vedení klubu pro teplické příznivce dvě zajímavá utkání. Poprvé se v Teplicích představilo národní mužstvo, které v přípravném utkání porazilo žlutomodré 6:1. Ke konci listopadu přivítali tepličtí hráči na stadiónu u drožďárny západoněmecký tým Alemannia Aachen. Soupeře provázela výborná pověst, leč v Teplicích si musel připadat jako na kolotoči. Žlutomodří německý celek dokonale rozebrali a vyhráli 6:1. Za pozornost stály také výsledky dalších týmů Tatranu Teplice. Béčko jasně vyhrálo svojí skupinu I.B třídy a postoupilo mezi krajskou elitu. Dorost také prokázal své kvality a v dorosteneckém mistrovství postoupil až mezi nejlepší čtyři týmy v republice, cestu do finále mu zahradili dorostenci Kladna, kteří v Teplicích uhráli remízu 1:1 a doma vyhráli 5:0.

1957

Nový rok 1957 představoval ve fotbalových soutěžích významnou změnu. Vedení fotbalového svazu rozhodlo o návratu k tradičnímu systému soutěží podzim-jaro s tím, že soutěže se budou hrát tříkolově až do konce jara 1958. Dále pak zaujala informace o postupu prvních dvou týmů z každé skupiny 2.ligy z důvodu rozšíření nejvyšší soutěže. Teplický klub cítil velkou šanci k postupu. Trenér Krčil měl k dispozici kádr z loňské sezóny, jediným oslabením byl odchod Jana Brumovského na vojnu do pražské Dukly. Přípravné období před startem druholigové soutěže vyplnilo mužstvo startem v Zimním poháru, který v konkurenci 10 prvoligových a druholigových týmů vyhrálo.

Mistrovská soutěž se na jaře 1957 vyvinula tak, že na čele tabulky se usadila trojice Tatran Teplice, Spartak Praha Stalingrad a Spartak Ústí nad Labem. Tepličtí na konci jara 1957 získali dvoubodový náskok před oběma rivaly.

V letní přestávce mužstvo ladilo formu v utkáních s týmy z NDR a všichni s napětím očekávali nové rozlosování podzimních bojů. Prvním soupeřem byl doma Slavoj České Budějovice. Tento soupeř neměl být překážkou, leč výsledek byl šokující. Teplice prohrály 0:1, navíc zápas měl dohru u disciplinární komise. Rozhodčí Váňa teplickým nepřál a dvakrát neodpískal pokutový kop za sražení Bohuslava Bílého v pokutovém území. Po skončení utkání se diváci dostali na hrací plochu a zle dotírali na rozhodčího. Ten nakonec opouštěl stadión v policejním voze. Disciplinárka rozhodla, že příští domácí zápas musí žlutomodří odehrát minimálně 15 km od města. A tak za dva týdny hrály Teplice proti Jiskře Liberec v Litvínově. Výsledkově se žlutomodrým podzim příliš nevyvedl a před rozhodující fází soutěže byli společně s Ústím tři body za vedoucím Spartakem Stalingrad.

Béčko, jako nováček krajské soutěže, si vedlo zdatně a drželo se na třetím místě.

1958

S velikou netrpělivostí očekávali příznivci teplického týmu start jarní sezóny. Umístění v tabulce dávalo naděje, že tentokrát to s postupem vyjde. Oba rivaly měli tepličtí přivítat na svém hřišti hned v úvodu jara. Bohužel domácí hřiště nebylo výhodou, s Ústím žlutomodří prohráli 0:1, když Bohuslav Bílý neproměnil pokutový kop, a se Stalingradem hráli 1:1. V utkání s Ústím naposledy oblékl žlutomodrý dres legendární hráč, autor historicky prvního mistrovského gólu, Miloslav Malý. Mužstvo se z těchto ztrát již nevzpamatovalo a soutěž dohrálo v útlumu. Konečné třetí místo bylo zklamáním.

Do nové sezóny 1958/59 se připravoval omlazený tým s novým trenérem Václavem Hronešem. Vedení oddílu s novým předsedou Danielem Hanušem konstatovalo, že je třeba vybudovat nový tým s perspektivou několika let na postup do 1.ligy. Mužstvu se vstup do nového soutěžního ročníku nevydařil a po několika debaklech svolal výbor oddílu veřejnou schůzi do hotelu Radnice, kde měl trenér Hroneš podat fanouškům informace o situaci. Václav Hroneš se ale na schůzi nedostavil a pouze vzkázal, že hráči řádně trénují a on se nebude nikomu zpovídat. Tímto činem si proti sobě poštval celou teplickou fanouškovskou obec.

Po skončení podzimní části soutěže obsadilo mužstvo 11.místo, pouhé dva body před posledním Semtínem. Na teplický tým rozhodně nečekala klidná zima. Za zmínku ještě stojí účast v krajském kole Spartakiádního poháru, který se hrál během podzimu a vyvrcholení měl mít o dva roky později na pražském Strahově při konání spartakiády. Teplice v krajském finále podlehly Baníku Most 1:2 a 1:3 a byly z dalších bojů vyřazeny. Nikterak se nevedlo ani béčku Tatranu Teplice, po podzimu skončilo v tabulce I.A třídy na posledním místě.

1959

S obavami vyhlíželi příznivci teplického Tatranu příchod jarní sezóny. Mužstvo přezimovalo v pásmu sestupu a jarní část soutěže neslibovala být procházkou růžovým sadem. V útoku se objevily nové tváře Ladislav Pokorný a Jaroslav Časta, mužstvo opustil Karak, který se vrátil na Slovensko. V jarní části 2.ligy se žlutomodří po střídavých výkonech přece jen posunuly do středu tabulky. Dvě kola před koncem vyvrcholily neshody trenéra Hroneše s hráči, Hroneš ze své funkce odstoupil a mužstvo v závěrečných zápasech vedl hrající trenér František Vlk. Ostudou skončil poslední zápas doma s Kladnem, hrálo se 28.června 1959 za teplého počasí a tepličtí hráči byli myšlenkami spíše u vody než na hřišti. Po odevzdaném výkonu viděli rozčarovaní diváci na ukazateli skóre konečný výsledek 1:7. V konečné tabulce obsadili žlutomodří 7.místo. Béčko po tuhých bojích uhájilo příslušnost v I.A třídě.

Po letní dovolené nastoupilo mužstvo do přípravy s novým trenérem Karlem Kosařem. Přípravné období bylo zakončeno přátelským utkáním s exotickým soupeřem. U drožďárny se 11.srpna 1959 představil reprezentační tým Iráku a v zajímavém duelu vyhrál 1:0. Bylo to vůbec první utkání žlutomodrých s mimoevropským soupeřem v historii klubu.

Po slabším začátku v novém ročníku 2.ligy se mužstvo rozehrálo k velmi dobrým výkonům a v podzimní tabulce obsadilo druhé místo, tři body za vedoucím Kladnem.

1960

Zimní příprava na jarní sezónu roku 1960 proběhla v okolí Teplic. Trenér Kosař se zaměřil na fyzickou kondici hráčů, aby mužstvo bylo dobře připraveno na další pokus o postup do nejvyšší soutěže. Tříbodová ztráta za vedoucím Kladnem se nezdála být nepřekonatelná. S vedoucím týmem tabulky se žlutomodří utkali již ve třetím jarním kole na jeho hřišti. Konečný verdikt byl pro žlutomodré krutý, porážka 0:5 otřásla mužstvem tak, že na postup už nikdo nemyslel. Podstatný zbytek jarní sezóny odehráli tepličtí v útlumu, z něhož vystoupili pouze v utkání s béčkem Slavie, kdy vyhráli 5:0. Konečné 5.místo v tabulce a hlavně čtrnáctibodová ztráta na první Kladno byly pro příznivce zklamáním. Neúspěchem bylo také umístění béčka, v I.A třídě skončilo předposlední a sestoupilo o soutěž níž. Zajímavá utkání sehráli žlutomodří na mezinárodním poli. V květnu se u drožďárny představil anglický tým FC Port Vale, utkání skončilo 2:2. S tureckým týmem Feriköy a sovětským Arsenalem Kyjev prohrály Teplice shodně 1:2.

Přípravu na nový ročník druholigové soutěže zahájil tým žlutomodrých pod novým trenérem Vlastimilem Chobotem. Kádr týmu se nezměnil a trenér Chobot tak mohl pracovat na taktických záměrech. Úvod do dalšího ročníku 2.ligy vyšel žlutomodrým parádně. Ze sedmi kol šest výher a jedna remíza 1:1 na horké půdě v Plzni. Mužstvo vedlo tabulku a příznivci žlutomodrých byli nadmíru spokojeni. Poslední tři utkání vedl mužstvo jako hrající kouč Edmund Weigert, neboť Vlastimil Chobot musel z osobních důvodů skončit. Druhé místo v tabulce s jednobodovou ztrátou na Plzeň dávalo tušit zajímavé boje na jaře 1961. Podzim ale ještě neskončil. Světlo světa spatřila nová soutěž – Československý pohár. Vznik této soutěže byl přímou reakcí na novou evropskou soutěž pro vítěze národních pohárů. V 1.kole 13.listopadu 1960 přivítali tepličtí na svém hřišti Baník Most a výraznou výhrou 5:0 si zajistili postup do 2.kola. Autorem historicky prvního gólu v domácí pohárové soutěži byl Bohuslav Bílý. O týden později tepličtí nestačili v Děčíně na domácí Kovostroj a po výsledku 1:2 byli vyřazeni.

1961

Do nového roku 1961 nastoupili tepličtí fotbalisté s novým názvem TJ Slovan Teplice. Také na postu trenéra došlo ke změně. Jelikož fotbalové ústředí vydalo předpis, že trenér nemůže být současně hráč, tak se trenérské taktovky ujal Vlastimil Havlíček. Tím došlo k zajímavé situaci, neboť jeho bratr Slavoj stále hájil teplickou svatyni.

V jarních bojích se ukázal být dobrou posilou Viktor Lávička z Českých Budějovic. Situace v tabulce se ze začátku neměnila. Klíčový duel se odehrál 8.května 1961 u drožďárny. 8 000 diváků bylo zvědavo na šlágr mezi Slovanem Teplice a Spartakem Plzeň. Zápas ovládli hosté z Plzně, kteří zvítězili jednoznačně 4:1 a vykročili rázně za postupem. Na teplickém týmu zanechala porážka znatelný stín. Ve zbývajících šesti zápasech žlutomodří vyhráli pouze jednou doma s Děčínem 3:1. Po závěrečném kole mělo čelo tabulky jasnou podobu, Plzeň 35 bodů, druhý Děčín 28 a třetí Teplice 26. Po sezóně se trenérské funkce vzdal Vlastimil Havlíček a mužstvo převzal Alois Jaroš. Během jara byly v Teplicích k vidění zajímavá utkání, s reprezentací NDR 1:2 a s olympijským týmem Maďarska také 1:2.

V přípravě na podzimní boje se v kádru objevili některé nové tváře, brankáři Jan Šustr a Antonín Wencl, dále Karel Koleš či Josef Ramljak. Před zahájením druholigových bojů se teplický Slovan zúčastnil turnaje v rámci Libereckých výstavních trhů, ale obsadil zde poslední čtvrté místo.

Start v mistrovských bojích se žlutomodrým příliš nevyvedl a trenér Jaroš po pěti kolech skončil. Nahradil jej Jiří Oplt, ale zlepšení to nepřineslo. V tabulce po podzimu tepličtí obsadili desáté místo s 8 body, stejný počet měla Dukla Tábor a poslední Chemička Ústí přezimovala se 7 body. Po mistrovských bojích následoval v listopadu ještě start Československého poháru. Tepličtí dvakrát využili domácího prostředí a po shodných výhrách 3:2 nad Spartakem Ústí nad Labem a Duklou Tábor B postoupili do 3.kola. Trenér Oplt byl po podzimní části odvolán. Během roku 1961 se tak u mužstva vystřídali tři trenéři.

1962

Neuspokojivé výsledky teplického mužstva znamenaly další změnu na postu trenéra. K záchraně ve druhé lize byl znovu angažován Vlastimil Chobot. Ten do kádru zařadil další mladé hráče Jiřího Hoffmanna, Eduarda Kubrického, Antonína Ráliše či Rudolfa Madera.

Jarní cesta k záchraně nebyla lehká, ale nakonec se mužstvo umístilo na solidním sedmém místě. Klíčové byly výhry na hřištích Chemičky Ústí nad Labem a Dukly Tábor shodně 2:1. Větší radost příznivcům dělaly další celky teplického klubu. Béčko si zajistilo postup do krajského přeboru a dorost se probojoval do finálového turnaje mistrovství republiky, kde obsadil čtvrté místo. Za zaznamenání stojí ještě dubnový turnaj na počest 1200. výročí objevení teplických pramenů. Přestože byla avizována účast zahraničních celků, tak nakonec soupeři byli z domácího prostředí. Slovan Teplice nejprve zdolal juniory Československa 4:2, ve finále podlehl ČKD Praha 1:3 po penaltovém rozstřelu. Zahraničních soupeřů se tepličtí diváci přece jen dočkali. V květnu se v Teplicích objevil anglický tým Grimsby Town a vyhrál zde 2:1, koncem června přijel armádní výběr Sýrie, tepličtí jej zdolali 4:2.

Do nového ročníku 1962/63 dostal Vlastimil Chobot důvěru s možností vybudovat postupně tým postavený zejména na vlastních odchovancích s výhledem postupu do první ligy během tří až čtyř let. V kádru se objevili další hráči, např. Karel Nosálek, Karel Glumbík či Petr Majer. Počátkem října se z vojny vrátil brankář Václav Kameník a záhy si vydobyl post jedničky v teplické brance. Samotná podzimní mistrovská část vypadala zu teplického pohledu jako na houpačce. Doma bylo mužstvo k nepřekonání, zato venku to byla bída. Čtvrté místo na konci podzimu se čtyřbodovou ztrátou na vedoucí Motorlet Praha bylo spravedlivé. V Československém poháru postoupilo mužstvo přes Baník Sokolov výsledkem 5:0 a ve druhém kole doma zdolalo Duklu Tachov. Po remíze 1:1 zakusili tepličtí hráči poprvé penaltovou loterii. Tehdy ještě kopal všech pět penalt jediný hráč. Teplický Viktor Lávička ani jednou nezaváhal, zato hostující Šmíd jednou nevyzrál na Jana Šustra v brance domácích. Za připomenutí ještě stojí krátký zájezd do NDR na konci října, Teplice v Riese vyhrály 4:3, ale v Bautzenu se jim nedařilo a podlehly 0:2.

1963

Do přípravy na jarní mistrovská utkání přivítal trenér Chobot v kádru posily do útočné řady, jimiž byli Miroslav Setínský a Pavol Senáši.

Před zahájením jarních druholigových bojů čekal na teplický tým souboj s prvoligovým ČKD Praha ve 3.kole Československého poháru, naplánovaný na 10.března 1963. Tepličtí příznivci byli zvědaví, jak žlutomodří v tomto klání obstojí. Dočkali se ale pořádného trapasu. Před zahájením utkání rozhodčí Korelus zjistil, že osm teplických hráčů nemá platnou lékařskou prohlídku v registračních průkazech a nepřipustil je ke hře. Utkání se nehrálo, hosté postoupili kontumační výhrou a přítomní diváci nešetřili nadávkami na klubové funkcionáře.

Po výborném startu do jarní 2.ligy se opakoval scénář z minulých let. mužstvo nezvládlo učinit rozhodující krok. V klíčovém utkání doma s Motorletem neunesli žlutomodří tíhu okamžiku a prohráli 0:1. Porážka teplický tým psychicky zdeptala, po debaklu v Děčíně 2:6 se šance na postup rozplynula. Zbytek soutěže dohráli tepličtí v útlumu. Až v posledním kole, kdy už o nic nešlo, rozstříleli doma Spartak Radotín 5:1. Utkání bylo zajímavé také tím, že se hrálo na škvárové ploše na Bramschi, neboť u drožďárny probíhala rekonstrukce trávníku. Přítomných 2 000 diváků si ovšem „užilo“ i jinak, bylo hezké letní počasí a škvára pěkně prášila. Konečné čtvrté místo bylo bráno jako zklamání, mužstvo mělo na víc.

Nedařilo se béčku v krajském přeboru, na soupeře nestačilo, skončilo s velkou ztrátou předposlední a sestoupilo.

Letní příprava na sezónu 1963/64 proběhla bez turnajové účasti. Trenér Chobot rozšířil kádr o navrátilce z vojny Jana Bugára a Oldřicha Faita a ladil formu na podzimní boje. Tepličtí zvládli vstup do druhé ligy skvěle a po šesti kolech vedli tabulku bez ztráty bodu. Ve zbývající části sice žlutomodří třikrát prohráli, nicméně pohled na konečnou podzimní tabulku byl nádherný. V čele Slovan Teplice s 20 body, druhý Děčín 18, dále Slaný a Č.Budějovice 16 bodů, favorizovaná Plzeň byla na šesté příčce se 14 body. Příznivci žlutomodrých byli natěšeni na jarní boje.

1964

Příprava na jaro probíhala v domácích podmínkách, zpestřená účastí na populárním zimním turnaji Tatry Smíchov. Kádr posílil jen Ladislav Melichar z Trmic, jinak trenér Chobot věřil dosavadním hráčům.

Úvod do jarní soutěže příliš nevyšel. Po třech porážkách z úvodních pěti kol škarohlídi tvrdili, že to dopadne stejně jako v minulých letech. Rozčarování přinesl zejména debakl 1:6 na Žižkově, kde po zranění brankáře Františka Čutíka musel zápas dochytat útočník Pavol Senáši, dále pak byla mrzutá domácí porážka 0:2 s Radotínem. Mužstvo se však následně herně zvedlo, velmi znát bylo znovuzařazení Bohuslava Bílého, a po výhře 2:0 v Děčíně a 1:0 doma se Slaným mělo dvě kola před koncem tříbodový náskok před Plzní. V předposledním kole zajížděli žlutomodří na hřiště beznadějně poslední Mladé Boleslavi, doprovázely je desítky příznivců. V utkání měli tepličtí jasnou převahu, ale nervozita jim nedovolila vstřelit branku a nakonec se z nečekané výhry 1:0 radovali domácí. Smutek v kabině trval pouze několik minut, když přišla telefonická zpráva z Čelákovic, že Plzeň prohrála 1:2. Gejzír žlutomodré radosti vybuchl naplno, po více jak 11 letech je první liga opět v Teplicích. Cesta z Mladé Boleslavi do Teplic byla dlouhá a hodně veselá, stavělo se u každé hospůdky. V posledním kole zdolal teplický Slovan Baník Most 3:0 a potvrdil, že první liga patří do Teplic. Po skončení utkání vběhli šťastní diváci na hrací plochu a odnesli hráče na ramenou do kabin. Oslavy postupu pokračovaly i po zápasu ve městě a nebraly konce.

Kromě druholigových zápasů byla na jaře 1964 k vidění v Teplicích také jiná zajímavá utkání. S národním týmem prohráli tepličtí 0:4 a s brazilskými míčovými kouzelníky FC América se rozešli smírně 2:2.

Trenér Chobot si byl vědom nutnosti posílit kádr na těžké prvoligové boje a kluboví šíbři začali jednat. Na začátku letní přípravy přivítal Vlastimil Chobot nové tváře, z Děčína přišel Jiří Grund, z Dukly Tábor Josef Myslivec, ze Sparty Jaroslav Dočkal, z Ústí Jiří Petrželka. Příprava byla prošpikována přípravnými zápasy se zahraničními celky. Jedním z nich byla exotická reprezentace Vietnamu. Hosté před utkáním tvrdošíjně prosazovali, aby se hrálo s jejich odlehčeným míčem. Nakonec se hrálo s míčem domácím a Vietnamcům to kupodivu vůbec nevadilo, neboť zápas skončil 1:1. Těsně před ligovou premiérou odjeli tepličtí hráči na zájezd do Rakouska, kde sehráli sérii přípravných zápasů.

Pak už přišel 8.srpen 1964 a s ním úvodní ligové kolo. Tepličtí se vypravili do Bratislavy na hřiště Slovnaftu, kde utrpěli porážku 0:3. Hned po skončení zápasu se od týmu odpojil Pavol Senáši, který zamířil domů do Nových Zámků a do Teplic se již nevrátil. V neděli 12.srpna 1964 se u drožďárny sešlo 16 000 diváků, aby shlédli souboj s ČKD Praha. Domácí vlétli do zápasu jako uragán a po necelé půlhodině vedli 2:0 brankami Eduarda Kubrického, jenže hosté postupně srovnali na konečných 2:2. Ukázalo se, že liga je tvrdý chlebíček, což potvrdily následující zápasy. Po šesti kolech měli žlutomodří jeden bod a skóre 3:22, to vypadalo na katastrofu a jasný sestup. Až v sedmém kole přišla první výhra nad VSS Košice 3:2. V ostravském utkání, které tepličtí prohráli 0:6, se poprvé v teplické brance v lize představil Jiří Sedláček a nikdo netušil, že v ní zůstane 15 let.

Velice vhod přišla mužstvu více, jak měsíc trvající přestávka z důvodu účasti reprezentačního týmu na olympijských hrách v Tokiu. Tým se zkonsolidoval a v dalších ligových zápasech to bylo znát. Potěšila zejména televizní výhra 2:1 v Trnavě. Přesto v konečné podzimní tabulce obsadily Teplice předposlední místo s pouhými 9 body. Zdálo se, že ti, co předpovídali Teplicím pouze jednoroční ligu, budou mít pravdu.

1965

Do dvacátého roku své existence vstoupil teplický klub s jediným cílem, zachránit účast v nejvyšší soutěži. Úkol to nebyl jednoduchý, neboť ze čtrnáctičlenné ligy sestupovali tři. Trenér Chobot po fyzicky náročné zimní přípravě odjel v polovině února s týmem do Jugoslávie. Zde mužstvo sehrálo tři přípravná utkání. V kádru byly také dvě posily, z Hrdlovky přišel Miloš Herbst a z ústecké Chemičky mladý Václav Špindler. Liga měla začít počátkem března, ale z důvodu nezpůsobilých terénů byla první dvě kola odložena. Začínalo se až 21.března 1965 a do Teplic přijely Otrokovice. Žlutomodří oplatili moravskému týmu podzimní debakl a po dobré hře zvítězili 5:0. Za týden přijela k drožďárně pražská Dukla. Teplice jí po obětavém výkonu zdolaly 2:0 a v tabulce poskočili o dvě místa vzhůru. Radost z vydřené výhry zkalilo těžké zranění Václava Špindlera, jenž se tak už do sestavy nevrátil. Mužstvo pokračovalo ve výborných jarních výkonech a dvě kola před koncem bylo jasné, že liga se v Teplicích bude hrát i v další sezóně. Žlutomodří obsadili deváté místo a nejlepším střelcem byl Jaroslav Dočkal s pěti góly. Překvapivou zprávou byl pro příznivce odchod trenéra Vlastimila Chobota po skončení sezóny do Plzně.

Béčko v I.třídě obsadilo čtvrté místo, radost udělali žáci, kteří získali titul krajského přeborníka.

Po letní dovolené přivítal hráče nový trenér Jan Kalous. Novými tvářemi v týmu byli obránce Jiří Setínský a útočník Jiří Kubrycht. Formu na ligové boje ladilo mužstvo na zájezdu v NDR. Před ligovým zahájením ještě absolvoval tým zápasy Československého poháru, ale žádná sláva to nebyla. Po výhře 5:0 na hřišti Viktorie Žižkov přišlo ve druhém kole zklamání, vyřazení doma od béčka pražské Dukly.

První ligový zápas nového ročníku sehráli žlutomodří 15.srpna 1965 v Trnavě, kde prohráli 0:2. 11.září 1965 představoval další milník v historii teplického klubu. Do Teplic poprvé zavítaly televizní kamery, aby obstaraly přenos z ligového zápasu žlutomodrých proti VSS Košice. Televizní premiéra dopadla špatně, Teplice po mdlém výkonu prohrály 0:2. Do konce podzimu pak tepličtí pokračovali stylem doma výhra, venku porážka. Odlišné výkony ve hře doma a venku nenechávaly funkcionáře klubu v klidu, ale nikdo neznal recept na odstranění rozdílu. Za zmínku stojí vydřená výhra 1:0 nad Spartou, kdy ve 25.minutě neproměnil Milan Holomoj penaltu, aby o minutu později rozhodl zápas. Pohled na podzimní tabulku rozhodně nebyl nijak příznivý. Teplice obsadily jedenácté místo, pouhé dva body od sestupových příček.

Zapadnout by neměla ještě jedna informace. V létě 1965 spatřil světlo světa nově zrozený Klub přátel kopané, jehož řady se rychle rozrůstaly.