WU18: Jiří Ondrka: Můj cíl je vychovat kvalitní brankářky na ligové úrovni

Více než sezónu působíte jako trenér brankářek, jaké z toho máte pocity?

Určitě pozitivní. Je to pro mě nová zkušenost, protože holky se chtějí zlepšovat a pro mě je to lepší práce než s chlapama.

Od jara jste se navíc stal asistentem trenéra u žen, jste spokojen s realizačním týmem?

S realizačním týmem jsem velmi spokojený. Určitě se na spolupráci jak s týmem, tak i s realizákem moc těším.

Vaše vize, ale určitě i zkušenosti, jsou velké. Předat to všechno najednou nejde, ale cítíte, že jste se v něčem už někam posunuli?

Určitě jsme se za ten rok, co trénuji ženský úsek brankářek, někam posunuli. Už jen tím, že naše dorostenka Eliška Pilná nakoukla do reprezentace, a to je pro nás velký posun v naší práci. A hlavně je to velká motivace. Teď se s holkama zaměříme na práci nohou, rozehru a dirigování celého týmu. To je náš hlavní cíl pro tuto sezónu.

V čem vidíte největší rozdíl mezi ženským a mužským fotbalem?

Je v tom velký rozdíl už jen v přístupu a docházce holek na tréninky oproti chlapům. Na ženský fotbal si teprve zvykám, ale to, co jsem řekl, je jeden z hlavních důvodů, proč jsem přešel z chlapského fotbalu.

Popište nám ve zkratce vaši fotbalovou kariéru.

Začal jsem v 5 letech hrát za TJ Mojžíř jako hráč. Do brány jsem se přesunul ve svých 13 letech, kde jsem v 15 letech začal chytat za chlapy. Po půl roce jsem dostal nabídku jít na fotbalovou školu FK Chmel Blšany, kde jsem po roce působení přešel do A týmu Blšan, kde jsem působil 3 roky jako třetí gólman. Po ukončení jsem odešel chytat divizi do Litoměřic, kde jsem měl úraz kolene a tím jsem ukončil svou kariéru na vyšší úrovni a dodnes chytám ve Velkém Březně, kde jsem do nedávna působil jako hrající trenér.

Máte nějaké cíle, kterých byste chtěl dosáhnout v budoucnosti u nás?

Můj cíl je vychovat kvalitní brankářky na ligové úrovni a jako asistent v A ženách bych rád do 2 let postoupil do 1. Ligy žen.