Admir Ljevaković: V Teplicích jsme jako doma

Co s tebou dělá vstup do Klubu legend?
Musím říct, že jak jsem minulý rok moc nehrál a chybělo mi hodně zápasů, tak už jsem si myslel, že to nedopadne, ale pak mě nabudil konec podzimu a věřil jsem, že už to nějak dotáhnu. Nikdy jsem nečekal, že bych se až takhle daleko mohl dostat, takže to pro mě moc znamená!

Je to pro tebe speciální i tím, že jsi první cizinec?
Už jsem se dřív stal rekordmanem v počtu startů jako cizinec, tak jsem byl rád, že aspoň to se mi povedlo. Teď se povedlo dotáhnout i Klub legend, ale mrzí mě, že to je v situaci v jaké jsme. Snad po sezóně budeme mít lepší náladu a bude nálada, abych udělal nějakou oslavu! Chtěl bych i uspořádat nějaký přátelák až budou moct na stadion fanoušci, kde bych se s nimi rozloučil, zkusil bych pozvat i své kamarády z Bosny, třeba i Edina, kluky, se kterými jsem tu začínal, a udělat hezkou rozlučku.

Jaké to je být ikonou klubu jako hráč z jiné země?
Teď si to ještě ani tolik neuvědomuju, možná to časem přijde a budeme na to ještě víc vzpomínat. Ted jsem ještě pořád ještě v kabině, tak to tolik nevnímám.

Manželka se syny pro tebe měli připravené balónky s číslovkou 300, čekal jsi to?
Manželka mě pořád přemlouvala, abych jim zařídil, aby se nějak dostali na stadion, když se to blížilo, ale já jsem takový, že jsem pořád říkal, že ne, že když nemůžou ostatní, tak jim protekci zařizovat nebudu. Když jsem ale v neděli nastoupil, tak už byli nachystaní a po zápase na mě čekali u stadionu.

Klub pro tebe připravil také gratulační video, kde si na tebe vzpomněli i Edin Džeko, Aidin Mahmutović a další, co jsi tomu říkal?
Musím říct, že když mi s celým týmem pustili v press centru to video, které Kovi (Martin Kovařík - pozn. autora) připravil, tak jsem byl hrozně překvapené a dojalo mě to. Pak jsem přišel domů a zjistil jsem, že manželka o tom celém věděla, protože ji Kovi poprosil, aby mu přeložila, co Edin říkal, tak se smála, že to přede mnou musela dva dny tajit. Moc si toho vážím, že mi poblahopřálo tolik lidí a to nejen v tom videu, ale i v komentářích na sociálních sítích, přes zprávy, prostě celkově.

Jaké reakce byly v Bosně na ten milník?
Psalo o tom hodně portálů hned po tom zápase a teď po tom videu se to rozjelo ještě mnohem víc. Opravdu to tam hodně sledují, zrovna jsme s Kovim koukali na statistiky u toho videa a víc než polovina lidí, která se dívala byla z Bosny, z Čech to bylo lehce pod polovinu. Vážím si toho, že mojí kariéru takhle sledují i v Bosně.

Kolik startů k těm třista ještě přibude?
Ještě nás čeká osm zápasů, pořád máme nějaké zraněné, takže asi ještě na lavičce budu a chci nějak týmu pomoct. Ať už tím, že to trošku vyburcuju z lavičky nebo i tím, že naskočím na hřiště.

A po sezóně tedy přijde určitě konec?
Teď už je to stoprocentní, už před touhle sezónou jsme byli domluvení, že budu hlavně pomáhat v béčku, ale pořád jsem do toho ještě měl naskakovat. Teď už se určitě přesunu k B mužstvu, kde začnu jako hrající asistent trenéra. Čekám teď taky na příjmačky na studium trenérské A licence, ale zatím se odkládají kvůli COVIDu.

Takže přichází druhá teplická etapa?
Já jsem hrozně rád, že mi klub po kariéře nabídl práci, že se tu budu moct trenérsky rozvíjet a uvidíme, kam až se propracuju.

Nepřemýšlel jsi o odchodu a třeba o návratu do Bosny?
Já tu určitě zůstávám, pokud mě někdo nevyhodí (smích). Jsme tu jak doma, děti jsou ve škole a ve školce, takže nikam odcházet neplánujeme, našli jsme tu všechno, co potřebujeme. Mám tu už za tu dobu hodně kamarádů, ani to nejsou lidi z fotbalu, prostě jsem tu našel hodně lidí i mimo sport, takže je to tu pro mě opravdu jak domov.

A zastesklo se ti během těch čtrnácti let po domově?
První týden byl takový zlomový a fakt těžký, byl jsem tu bez auta, ani jsem nevěděl, jak tu jezdí MHD, chodil jsem s batohem přes celé město na Panoramu na hotel. Přemýšlel jsem, jestli se nesbalit a nejet domů, ale pak se to začalo lámat, nejdřív jsem šel bydlet k Samiru Merzićovi, pak jsem podepsal smlouvu a od té doby už jsem nikdy nepřemýšlel o návratu domů.

Taky sis tu během let našel koníček - zahradu...
Tu jsem koupil kousek za Teplicemi před pěti lety, nejdřív jsem tam měl záhony a pěstoval jsem brambory, okurky atd, ale pak už synové chtěli hrát fotbal, tak šlo všechno pry, zasel jsem trávu a dal dvě branky, takže si tam užijeme legraci, něco ugrilujeme, otevřu si pivko, to je pro mě ideální relax s rodinou.

Budou kluci pokračovat v tvých stopách?
Já jsem na ně nikdy netlačil, aby museli hrát fotbal, ale tak nějak se chytli a oba hrají v klubu, starší je v U10 a mladší v U6, tak uvidíme.

Co jsi vůbec věděl o Teplicích než jsi sem přišel?
Nejdřív vůbec nic, ale pak když sem přestoupil Edin Džeko, proti kterému jsem hrál v Bosně v lize, tak jsem to začal trošku sledovat a zjišťovat si informace.

A kdo stál za tvým příchodem? Jiří Plíšek?
Ano, měl kontakty na Bosnu a tehdy měl jet na testy do Sparty Avdija Vršajević a do Teplice Aidin Mahnutović, manažer mě naložil s nimi do auta, abych jel taky na týdenní testy a dneska je z toho čtrnáct let. (smích)

Jak vzpomínáš na první zápas, který si odehrál proti Spartě?
Já jsem tenkrát bydlel v Krupské ulici, přišel jsem den před zápasem z tréninku, kde se zranil Jirka Sabou a trenér ukázal na mě, že budu hrát, tak jsem hned volal rodičům a pak jsem chodil sem a tam po Krupské, protože jsem pořád nechápal, že hned budu hrát takový zápas. Skoro jsem před ním nespal, pamatuju si, že hřiště bylo po dešti měkké a já hrál v lisovkách, takže na mě všichni koukali. (smích)

Brzy jsi dostal žlutou kartu, byl jsi takhle divoký i v Bosně?
Já jsem vždycky dělal všechno pro tým, ale tolik karet jsem nemíval. Tady jsme prostě hned od začátku chtěl dokázat, že umím pomoct týmu, tak z toho pramenila ta první žlutá karta. Pak přišlo ještě dalších 103. (úsměv)

Na který moment v Teplicích nejvíc vzpomínáš?
Nejhezčí moment je paradoxně ze hry o záchranu v sezóně 2012/2013, kdy jsem přihrával před prázdnou bránu Mahmutovi a otočili jsme na 3:2 s Baníkem Ostrava, ta výhra nám hrozně pomohla k záchraně. Nemůžu zapomenout taky na vítězství v poháru v roce 2009.

S kým sis na hřišti nejvíc vyhovoval?
Nejvíc zápasů jsem odehrál s Tomášem Vondráškem, ale nejvíc jsme toho vyloženě vedle sebe nebo za sebou odehráli se Štěpánem Vachouškem, od kterého jsme se toho i hrozně moc naučil.

S Edinem Džekem jste kamarádi, ale přitom jste se v Teplicích minuli...
My jsme tu spolu deset dní trénovali než Edin odešel do Wolfsburgu a předtím jsme proti sobě hráli v Bosně. Když odešel do Německa a měl volno, tak sem třeba na dva dny přijel a bydlel u nás se Samirem Merzićem, takže jsme se zkamarádili a od té doby jsme v kontaktu. Když pak odešel do Manchesteru City, tak mi hned sám poslal své anglické číslo, čehož si hrozně vážím. Poprosil jsem ho i v době volna, jestli bysme mohli přijet na zápas do Říma a on nám všechno zařídil. Je to opravdu skvělý člově, i přes to všechno, co dokázal, je pořád úplně normální člověk

Byly za těch čtrnáct let vůbec nějaké možnosti tvého odchodu z Teplic?
Ještě za pana Hrdličky přišly nějaké nabídky z Ukrajiny a Ruska, ale pro klub nebyly úplně ideální, takže jsme se domluvili, že počkáme jestli bude něco lepšího. Vím, že jednou se i psalo někde v novinách, že by mě možná chtěla Sparta a že se na mě ptal i Liberec, když hrál Evropskou ligu, ale nikdy z toho nic nebylo a vůbec toho nelituju.

Pojďme k tvé trenérské kariéře, máš nějakou trenérskou inspiraci?
Za čtrnáct let, co jsem v Teplicích, tak mám v hlavě hodně tréninků a vzal jsem si hodně inspirace. Poslední roky, kdy už vím, že po kariéře budu trénovat, tak se snažím každý trénink, který mi přišel dobrý, doma nakrestlit a zakládám si to do sešitu, abych to pak mohl využít.

Na co budeš klást jako trenér důraz?
Na pevnou obranu, aby byla sehraná a hrála dlouho spolu. Nechci hrát úplně z bloku, ale zabezpečená obrana musí být, z té musí člověk vycházet.

Fotbal se v posledních letech mění a těch, v dobrém slova smyslu, bláznů na hřišti ubývá. Jsi na to jako trenér připravený?
Nejsem! (smích) Já si pořád myslím, že musíte mít v týmu nějaké blázny, co to trošku vyhecují. I když se fotbal mění a je rychlejší, tak každý tým má většinou v sestavě někoho takového, který do všeho vletí.

Vidíš ho i tady v Teplicích? Někdo, kdo by mohl být tvůj nástupce?
Teď tu máme Juklika (Robert Jukl - pozn. autora), který taky všude strčí nohu, do všeho zajede, je v hodně soubojích, takže ten je takový.