Tomáš Vondrášek: Bylo vidět, že jsme se rvali a táhli za jeden provaz
Tomáš Vondrášek podal proti Spartě výborný výkon. V závěru byl u branky, která znamenala vyrovnání 1:1. Z utkání, ve kterém Tepličtí čelili nepřízni osudu i sudích, je bod velmi cenný, což potvrzují i „Vondyho“ slova.
Říká se, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí; proti Spartě platilo něco podobného – zvítězilo teplické srdíčko a fotbalová pravda.
To jste řekl hezky. Minimálně bod jsme si za výkon ve druhé půli zasloužili. Jsme za něj šťastní, je pro nás cenný. Na hřišti bylo vidět, že jsme se rvali a táhli za jeden provaz. I jsme to pak v kabině spolu oslavili.
V prvním poločase jste neměli potřebnou šťávu. Co vás nastartovalo? Pocit křivdy při obdržené brance?
Ta první půle od nás nebyla v tempu, nebyli jsme moc na míči, něco tomu chybělo. Pak přišly zmiňované emoce, dlouhou chvíli po gólu to byla spíš hadaná. Ale emoce k fotbalu patří, my je umíme dávat najevo, rveme se za tým, za vítězství.
Nastartovalo nás to, pomohly nám k zisku bodu.
Ale už před tím tam měl Kodeš krásnou střelu, kterou mu Heča bravurně vytáhl. Takže nejen emoce, ale i sami jste zvýšili obrátky po změně stran.
Jsem rád, že to bylo vidět. I já to na hřišti tak cítil. Když to Kody nádherně trefil, tak už jsem se běžel radovat k praporku. Ale Heča to neuvěřitelně chytil. Mohl to být gól sezony, místo toho to bude třeba zákrok sezonu. Klobouk dolů před brankářem Sparty!
Při tom inkasovaném gólu jste reklamovali Frýdkovo bránění ve hře brankáři. Jak ty jsi to viděl?
Já byl na přední tyči, měl jsem před sebou dost hráčů. Ale myslím, že Grigi je chlap jako hora, sám od sebe by nepadl. A ani by se sám od sebe nevztekal. Po tom zákroku ho bolela záda, i v kabině říkal, že je cítí. Věřím mu. Kluci říkali, že to byl jasný faul. I zprávy, co po zápase máme, říkají, že to faul byl.
Snažili jste se rozhodčímu říct, ať se jde podívat na video?
Ano, samozřejmě když je tam ta možnost. Už před tím se nešel podívat na ruku sparťana Hložka. Z mého pohledu to přitom ruka byla jasná. Byl jsem si jistý, že sudí pískne penaltu. Podle mě to nebylo nakopnutí, spíš nešikovnost. Možná mě lidi semelou, ale pocitově je to jasná penalta.
Nakonec to dobře dopadlo, vyrovnávající gól jste ale dali za minutu dvanáct, respektive za minutu devadesát.
Dopadlo to fantastiky. Míč po rohu ke mně přiletěl na zadní tyč. Viděl jsem, že Trávník trošku podklouzl. Já měl balon za sebou, tak jsem se pokusil vystřelit takovým polokopem, polonůžkami. Trefil jsem to holení, ale naštěstí to Řízek do branky doklepl. Pak už jsme se mohli radovat, pro tohle se fotbal hraje.
Byl to jeden z nejemotivnějších zápasů tvé kariéry, že?
Je pravda, že dlouho tady takový nebyl. Nepotlačovali jsme po gólu emoce, vše šlo ven. Tak to má být, když je to upřímné, to k fotbalu patří.
Zápas se hrál v den, kdy zemřel bývalý trenér áčka i mládeže František Cerman, legenda klubu. Ten bod je i pro něj?
Samozřejmě, to v neposlední řadě! O smrti pane Cermana jsme dozvěděli ráno. S Jakubem Marešem jsme se o tom bavili, i jeho trénoval. Mě tedy ne příliš dlouho, ale znám ho dobře, on mě také. Měl jsem k němu dobrý vztah a i on ke mně. Vytáhl si mě ze Sokolova. Tréninky pod ním byly něco neskutečného, to se se Sokolovem nedalo srovnávat. Věděli jsme, že jeho zdravotní stav není ideální, drželi jsme mu palce na dálku. I kvůli němu to byl důležitý zápas. Ten bodíček patří z velké části jemu!