Jan Shejbal: Výhra v Liberci byla hrozně důležitá
Novou tváří v prvoligovém teplickém dresu je Jan Shejbal. Poprvé zasáhl do boje sice už proti Spartě, ale jen na minut, větší porci minut si užil až v mistrovském utkání v Liberci.
V Liberci jsi odehrál první větší porci minut za Teplice. Jaké jsi měl pocity?
Krásné. Jsme rádi za tři body, byl to super otočený zápas. Šel jsem na hřiště za negativního stavu, prohrávali jsme jedna nula. Věřil jsem, že to můžeme otočit, Liberec neměl tolik šancí, nemlel nás. Nastoupili jsme já, Žito a Vaňous, oni dali góly. Pro nás jsou to důležité tři body. Teď to musíme potvrdit doma s Mladou Boleslaví a bude to fajn.
Nakonec s těch tří střídajících vycházíš nejhůř, když jsi nedal gól. (smích)
To je pravda, ale abych pravdu řekl, tak mi to vůbec nevadí, když jsme vyhráli. Ta výhra byla hrozně důležitá.
Ty už máš prvoligové zkušenosti z Hradce Králové. Co vše máš vlastně za sebou?
V Hradci mám 15 prvoligových startů. Tři sezóny jsem za něj hrál i ve druhé lize. Pak jsem byl půl roku ve slovenské druhé lize a půl roku v druholigových Pardubicích. Těch 15 ligových startů za Hradec je zatím moje jediná zkušenost s prvoligovým fotbalem.
Jak vypadá druholigový slovenský fotbal? To zní trošku exoticky, i když jsme se Slováky „bratři“.
Byl jsem půl roku v Nitře, byl to první půlrok z nové sezóny. V té druhé pak Nitra postupila do nejvyšší soutěže. Je to tam takový živelnější fotbal, víc nahoru – dolů, padá víc branek, není to takticky tolik svázané. Český fotbal je pochopitelně oproti Slovensku napřed.
Nitra bývala v československé nejvyšší lize docela často. Je tam nyní znát, že je to klub, který nepatří k těm vesnickým?
Mají tam nové zázemí, budují nový stadion. Do konce roku by měl být postavený. V lize se Nitra de facto usadila dobře, bojovala o tu horní část; liga je tam rozdělená po základní části. Pořád ji sleduji.
Byl jsi i v Hradci Králové, jak jsme již zmínili. To je klub s „jo-jo efektem“, alespoň tak působí.
Jo, to je pravda. Myslím, že dokud nebude v Hradci stadion, tak to bude pořád stejné. Už na něj místní čekají jako na smilování. Podle mě by se pak votroci mohli usadit v nejvyšší soutěži. Teď je to tak, že vždy sestoupí, postoupí, je tam euforie, pak to opadne. A pořád dokola.
Koho jsi znal, než jsi přišel do Teplic? Předpokládám, že Davida Vaněčka.
Vaňouse, Dana Trubače, Tomáše Kučeru, takže kluky, kteří prošli Hradcem. Podle vidění jsem ale znal většinu kluků, jsou to známé tváře, už jsem proti nim hrál, nebo jsem je znal z televize.
A proběhl na uvítanou nějaký rituál nováčků?
Zatím ještě ne a doufám, že se to nějak ututlá, že by nic takového být nemuselo. (smích)