Jakub Diviš: Teplice jsem vždy bral jako silný klub

Jakube, jak se tvůj přestup do Teplic vlastně seběhl?
V Mladé Boleslavi mi bylo řečeno, že se se mnou moc nepočítá, že si můžu začít hledat nový klub. Jelikož máme rodinu a malýho prcka, tak jsem chtěl zůstat v Česku. Teplice jsem bral vždy jako silný klub, který pokaždé hraje nahoře. Přišla nabídka, domluvili jsme se a jsem tu.

V Mladé Boleslavi si zažili krušný start do ligy. Co se stalo?
Hráli jsme předkola Evropské ligy. Myslím, že jsme herně nezklamali, ale bohužel výsledek z Albánie znamenal stop. Tam se to hodně zlomilo, vstup do sezóny nebyl dobrý, psychicky jsme spadli, přestali jsme dávat góly a pak už se to sypalo. Takový je fotbal, někdy se daří, někdy ne. Je na klucích, aby se z toho oklepali. Teď byla repre pauza, věřím, že jim pomůže. Ale že zůstanou za Teplicemi. (úsměv)

Ty si ten špatný start odnesl asi nejvíc. Jak si to kousal?
Už mi není dvacet, abych se z toho nějak hroutil. Člověka to mrzí. Vyšlo to tak, že to hodili na mě a na Čmovše, oba jsme byli přeřazeni do juniorky. Bral jsem to jako informci pro sebe, jsem profi fotbalista, zařídil jsem se podle toho a hledal si angažmá, který by mě znovu bavilo. Věřím, že spolupráce s Teplicemi bude prospěšná pro oba.

Proti Teplicím si hrál dvakrát, pokaždé to bylo na Stínadlech a pokaždé si vyhrál.
Jo, taky jsme si to vybavil. Vždy to byly těžké zápasy, zachytal jsem si. Zvládli jsme to výsledkově, i když jsme nebyli úplně lepším týmem. Doufám, že se to teď zase otočí.

Koho z teplických hráčů znáš?
Znám se s většinou kluků. Když už ne osobně, tak z ligy. Jinak s Fillem nebo Krobem jsme se potkávali v dřívějších klubech, znám i Vošahlíka, těch hráčů je určitě víc. V zařazení do kabiny nebyl žádný problém.

Jan Krob říkal, že si chováním typický gólman.
To já nerad soudím. Všichni ale známe Honzu Kroba, je to srandista. Nevím, jak to říct správně, ale myslím si, že jsem normální chlap, který má rád srandu. Jestli jsem typický gólman, to musí posoudit jiní, ale ne Honza Krob. (smích)

V teplické brance je skoro deset let Tomáš Grigar. Jak jste si porozuměli za tu dobu, co tu jsi?
Na Tomáše jsem zapomněl, s tím se také znám. Právě od Krobíka; při různých vzájemných návštěvách jsme se s Tomášem potkávali. Už když se na mém přestupu sem pracovalo, tak jsem s Tomem mluvil. Máme to nastavené podobně. Oba se snažíme dělat svou práci, jak nejlépe umíme. Ve vztazích nebude určitě žádný problém.

Všichni si tvůj příchod pochvalují, prý zvýšíš konkurenci mezi brankáři. Máš tedy ambici být jedničkou?
Kdybych ji neměl, tak by to bylo špatné. Každý brankář musí mít za cíl dostat se na hřiště a svými výkony přesvědčovat a zůstat v brance co nejdéle. Můj cíl je chytat, ale jsme gólmanská rodina, jsme samostatná jednotka, takže když nebudeme fungovat, nebude chytat dobře nikdo z nás. Chytat může jen jeden. Na koho ukáže trenér, ten půjde chytat, ostatní mu budou fandit.

V minulosti si prošel několika zahraničními kluby. Vyplynulo to ze situace, nebo si chtěl být mimo český fotbal a zkusit zahraniční štace?
Každý fotbalista, když se dostane do ligy, chce zkusit něco jiného, chce hrát venku, tak jsem to měl i já, chtěl jsem to v zahraniční zkusit. Získal jsem zkušenosti, které teď můžu využít. Myslím, že jsem zažil docela dobrá angažmá, můžu být s nimi spokojený.

Na které vzpomínáš nejraději?
Nejraději na Tatran Prešov. Tam byla fakt výborná parta, pro rodinu jsem tam měl navíc skvělé zázemí, fotbal jsem si tam užíval. Ale například fotbal ve Skotsku, to byl jiný svět. Byl jsem v Hibernians, lidé tam fotbalem žili, fotbalově to bylo nejlepší.

Zmínil si, že máš rodinu, kluka, takže už chce být doma.
Nacestoval jsem se už dost, mám tříletého kluka, pejska, manželka navíc létání moc nemusí. Jsme rádi, že jsme mohli zůstat v Česku. Můžeme si dopřát rodinný život, můžu se věnovat malému, jak si zaslouží a potřebuje.