Admir Ljevaković: Tři body jsou hodně cenné!
Debut Admira Ljevakoviće na postu stopera, kde nahradil vykartovaného Michaela Lüftnera, vyšel na jedničku: Teplice vyhrály, obrana v čele s „Ljevou“ a vynikajícím gólmanem Tomášem Grigarem ozdobila svůj výkon nulou.
Ljevo, máte cenné tři body za výhru 1:0. Jaký ten zápas byl?
Myslím, že jsme prvních dvacet minut měli pod kontrolou, vytvářeli jsme si po stranách šance, Urma měl velkou šanci, škoda, že střelu víc nepřitáhl, už po půli bychom vedli. Druhá půle prvního poločasu ale patřila spíš Jablonci, tlačil nás, chtěl se dostat před branku pomocí standardek. Také tam měl jednu velkou šanci, Mihalíka ale Grigar skvěle vychytal.
Ve druhém poločase vám pomohl příchod Štěpána Vachouška? Zdálo se, že jste s ním na hřišti kreativnější.
Když Vachy přijde na hřiště, tak to vždy vypadá fotbalovější. Přesně to jsme potřebovali, když jsme se totiž dostali na půlku, tak byla potřeba hru zklidnit, přidržet. To střídání bylo skvělé a nakonec jsme vyhráli a dokonce jsme v závěru mohli přidat i druhý gól.
Co kromě vstřelené branky ještě rozhodlo o vaší výhře? Bojovnost?
Určitě! Říkali jsme si v kabině, že asi bude rozhodovat jen jedna branka, že pokud to chceme dotáhnout na naši stranu, tak musíme bojovat. Urvali jsme to a máme zasloužené tři body.
Výhrou jste se přehoupli přes dvacet bodů, navíc před sebou ještě máte zápas na Spartě.
To ano, ale musím říct, že ty tři body za Jablonec jsou opravdu hodně cenné, protože výkon nebyl optimální; byly tam pasáže, kdy jsme rozhodně nebyly stoprocentní. Tři body jsou proto zlaté. Na Letné do toho musíme dát o třicet čtyřicet procent víc, pokud chceme bodovat.
Ty jsi odehrál utkání poprvé v lize na pozici stopera. Jak se ti hrálo?
Po zranění to pro mě bylo složité, navíc jsem hrál na nové pozici. Snažil jsem se to odehrát maximálně jednoduše, abych se sám nedostával do těžkých situací. Možná dvakrát třikrát jsem to na půlce špatně udělal, ale povedlo se vzadu udržet nulu, tak hodnocení mého výkonu snad nebude špatné.
Na stoperu jsi hrál před dvěma lety v poháru s Domažlicemi, teď v létě pak v přípravě proti Mladé Boleslavi, ustrážil si Baroše, mohl sis proto věřit!
Ale víte, jak to je v přátelácích, to je člověk uvolněný… S trenérem jsme se o pozici stopera bavili, on si také pamatoval, že jsem v létě na ní hrál. Říkal, že jsem to hrál jednoduše, že teď nevidí problém. Spíš jsme se báli, jak vydržím fyzicky; začal jsem trénovat až tři dny před zápasem. Jsem teď strašně rád, že jsme to zvládli.
Takže ses před utkáním bál spíš toho, jak to půjde po fyzické stránce,
Přesně, teď už to můžu přiznat. Zranění už jsem necítil. Ale na Spartu ještě musím fyzičku doladit.
A nebál se Tomáš Grigar, že tě bude mít před sebou?
Ani ne, naopak mě tlačil do toho, abych už hrál. Říkal, že když hraju štítového záložníka, tak se také dostávám do podobných situací, jako se budu dostávat na stoperovi. Neviděl v tom problém. Pak mi na hřišti pomohl dobrými zákroky, a je z toho nula. Ale pravdou je, že když zkazíte na stoperovi, tak je vzadu už jen brankář. I když mám hodně zápasů v lize odkopaných, tak tohle bylo něco jiného.