Eliška Pilná: Jsem ráda, že v Teplicích můžu hrát.
Brankářka ženského áčka Eliška Pilná zhodnotila podzimní část sezóny.
Jak hodnotíš podzimní část sezóny 2022/23?
Podzimní část hodnotím celkem pozitivně. Vstup do sezóny se nám nepovedl, ale postupně jsme dokázaly zvednout a začaly hrát jako tým. Poslední zápasy se nám dařilo jak herně, tak jsme získávaly potřebné body do tabulky. V těchto výkonech bychom chtěly pokračovat i na jaře.
Jaké bylo poslední utkání s prvoligovým Libercem, se kterým jste měly možnost odehrát třetí kolo poháru žen.
Myslím si, že zápas proti Liberci jsme odehrály slušně. Toto utkání pro nás bylo fyzicky náročné, a jako tým jsme předvedly dobrý výkon. Jsem ráda, že jsme si mohly zahrát a poměřit síly s prvoligovým týmem, který je aktuálně v polovině tabulky.
V Teplicích jsi si prošla kategorii starších žákyň, dorostenek a nyní máš za sebou první půl rok v bráně ženského a-týmu. Co na to říkáš? A na jaký moment v teplickém dresu vzpomínáš nejraději?
V klubu FK Teplice působím už šestou sezónu a jsem ráda, že tu můžu hrát. Od té doby co hraju za Teplice, jsem se naučila spoustu nových věcí a poznala mnoho lidí od spoluhráček až po trenéry. Od starších žákyň jsem se fotbalově posunula a doufám, že se i nadále budu zlepšovat. Mojí největší vzpomínkou je postup do 1. ligy dorostenek, kdy jsme v baráži vyhráli nad Olomoucí na pokutové kopy a já jsem dala poslední vítěznou penaltu. Tento zážitek řadím mezi ty největší.
Jak se holka, fotbalistka stane brankářkou? Táhlo tě to mezi tři tyče už od malička nebo jsi se do brány dostala až později?
Fotbal jsem začala hrát s klukama v Duchcově. Na začátku jsem hrála všechny posty, kde bylo potřeba. Nejčastěji to bylo v útoku. Bavilo mě dávat góly, ale zároveň mě to táhlo do brány chytat. Jednou jsem to vyzkoušela a už jsem u toho zůstala.
Víme, že kromě hraní také trénuješ malé děti v Duchcově, kde působíš jako asistentka trenérky. Jak jsi se k tomu dostala? Baví tě tato práce s dětmi a chtěla bys v budoucnu u trénování zůstat?
K trénování dětí mě přivedla moje trenérka Markéta Vlastníková, která mě požádala o pomoc u dětí. Práce s dětmi mě začala bavit a naplňovat. Někdy je to dost náročné skloubit školu, trénování dětí a tréninky v Teplicích. I v budoucnu bych se chtěla trénování věnovat a udělat si licenci.