1945 1955

HISTORIE KLUBU  

část 1 (1945 - 1955)

1945

V Teplicích, tak jako v celém pohraničí, po skončení 2.světové války dochází k osídlování českými lidmi z vnitrozemí. V novinách Český Sever se objevila výzva Rudolfa Cajthamla o svolání schůze k založení nového, ryze českého fotbalového klubu. Do hotelu Ditrich se 7.června 1945 dostavili pouze čtyři muži. Nenechali se odradit malou účastí a založili český fotbalový klub SK Teplice-Šanov.

Vedením klubu byl pověřen Václav Anft, sekretářem se stal Josef Jirásek, pokladníkem Rudolf Cajthaml, správcem hřiště a prvním trenérem Zdeněk Šteflík. Od vedení města jim bylo dáno do užívání hřiště bývalého Teplitzer FK 1903, které ovšem bylo v žalostném stavu. Na hrací ploše byla zaparkovaná rozbitá vojenská technika, dřevěná tribuna vykazovala značné poškození. Nicméně po přijetí dalších členů se záhy začalo s činností. Mužstvo sestavoval Zdeněk Šteflík z nově příchozích obyvatel, kteří v Teplicích postupně zakotvili. Významnou posilou na funkcionářském poli se stal Josef Archman, který se významně zasloužil o klubové barvy, žlutou a modrou.

První sportovní akcí, které se klub zúčastnil, byl 15.července 1945 turnaj o Pohár Osvobození. Teplický tým zaznamenal první úspěch, když ve finále vyhrál nad Hvězdou Trnovany 2:1.

V létě 1945 se klub začal připravovat na svojí první mistrovskou sezónu. Jelikož se jednalo o nový klub, tak podle logiky by měl začínat v nejnižší mistrovské soutěži, ve III.třídě. Jelikož nových klubů bylo v českém pohraničí více, tak vedení Radějovy župy rozhodlo o zorganizování turnaje o Pohár Svobody, kde na finalisty čekal přímý postup do I.A třídy. Tepličtí nabídnutou šancí nepohrdli, postupně porazili pět soupeřů a ve finále, hraném v Mostě, rozstříleli Slovan Duchcov 9:3.

Start mistrovské soutěže přinesl mužstvu velké potíže. Vyřízení přestupů vázlo a tak k prvnímu zápasu, který se hrál 9.září 1945 v Lounech proti domácímu SK, odcestovalo pouze 9 hráčů. Utkání skončilo 1:1, když branku žlutomodrých zaznamenal Miloslav Malý. Na domácí premiéru s Lomem se diváci těšili marně, neboť se nedostavil delegovaný rozhodčí a hosté odmítli sudího z lidu, a tak se toto utkání hrálo až na konci podzimu. První domácí mistrovský zápas se tak hrál až 30.9.1945 a tepličtí si v něm poradili s Hostomicemi 4:1. V dalších utkáních si žlutomodří vedli střídavě. Zbytečné ztráty stály mužstvo drahocenné body. V Neštěmicích se zrodila divoká remíza 5:5, přičemž žlutomodří dohrávali v devíti. Také domácí remízy 2:2 s Ervěnicemi a Lomem byly mrzuté.

V podzimní tabulce obsadil SK Teplice-Šanov třetí příčku o tři body za vedoucím Mostem a dva body za Slovanem Duchcov. Funkcionáři klubu měli v zimě o čem přemýšlet, sen o postupu do divize se rozhodně nerozplynul. Všem okolo teplického mužstva bylo jasné, že pokud chce tým na jaře uspět, bude třeba ho ještě posílit.

1946

Předsedou klubu se stal Josef Archmann. Svojí činnost zahájilo v okresní soutěži také mužstvo dorostu.

Na jaře 1946 odstartovaly Teplice stíhací jízdu za vedoucím Mostem. Mužstvo bylo vhodně doplněno a předvádělo výborný fotbal. K vidění byly i dvouciferné výhry, nad SK Louny zvítězili žlutomodří 17:0 a nad Břežánky dokonce 24:0. Na domácí utkání s Duchcovem, které tepličtí vyhráli 5:4, bylo zvědavo téměř pět tisíc diváků. Jarní šlágr doma s Mostem před deseti tisíci diváky skončil vítězstvím 5:2. V konečné tabulce obsadili žlutomodří první místo. Druhý Most, který měl stejně bodů, ale horší skóre, psychicky neunesl ztrátu prvenství a podal protest proti údajnému ovlivňování výsledků ze strany Teplic. Ačkoli se vina nikomu neprokázala, tak vedení župy rozhodlo, že do kvalifikace o postup do divize nepostoupí nikdo. Tepličtí tak zůstali v I.A třídě i pro následující sezónu.

Podzimní část sezóny 1946/47 byla jednoznačně v režii žlutomodrých, kteří dominovali celé soutěži. Zajímavé byly domácí výhry s Karlovými Vary 5:1 nebo s Duchcovem 7:0, v Mostě si tepličtí hráči dělali s domácími co chtěli a vyhráli 4:0. Velký zájem byl o derby s Hvězdou Trnovany na jejím hřišti. Do hlediště přišlo šest tisíc diváků a ti viděli utkání plné zvratů. Domácí Hvězda vedla 2:0, pak prohrávala 2:3, znovu vedla 4:3, až nakonec zápas skončil 4:6 pro žlutomodré hosty. Všechny branky trnovanského týmu vstřelil pozdější hráč Teplic Alois Jaorš. V 15 zápasech mužstvo získalo 13 výher, porážky v Hostomicích a Lounech byly zbytečné. Po skončení podzimu 1946 vedly Teplice tabulku s osmibodovým náskokem a cíl pro jaro byl jednoznačný. Postup do divize.

1947

Na jaře 1947 pokračovala žlutomodrá nadvláda v I.A třídě. Všech 15 jarních zápasů Teplice vyhrály a prvenství získaly s dvacetibodovým náskokem před druhou Hvězdou Trnovany. Památná byla výhra 9:3 nad Mostem. Soutěž tepličtí zakončili vítězstvím 10:0 nad Lomem.

5.dubna 1947 se v Teplicích představil první zahraniční soupeř, švédský tým Halmia Halmstad zanechal v Teplicích dobrý dojem a vyhrál 4:2.

Postup do divize bylo třeba potvrdit v kvalifikačním turnaji s dalšími třemi vítězi žup, SK Nýřany, SK Slavoj Osek a SK MAS Sezimovo Ústí. Pod vedením nového trenéra Rudolfa Krčila mužstvo potvrdilo ambice a prvních pět utkání vyhrálo. Až v posledním zápase v Nýřanech, kdy už bylo o postupu rozhodnuto, žlutomodří prohráli 0:4. Na vysoké porážce se podílela velmi tvrdá hra domácích Nýřan a hráči Teplic se raději věnovali uhýbáním ze soubojů než hře samotné. Postup do divize se stal skutečností.

Podzimní divizní boje zahájili tepličtí poněkud rozpačitě. Po prvních dvou výhrách nad Nýřany 4:2 a ve Vodňanech 1:0 byla zklamáním pouhá remíza 3:3 doma s Meteorem České Budějovice. V dalším kole si žlutomodří dojeli pro výprask 1:5 do Rakovníka. Po dalším posílení, zejména příchod Ladislava Kareše byl velkou vzpruhou do útoku, se tepličtí rozjeli a po podzimní části soutěže stanuli v čele tabulky. Sen o postupu do 1.ligy začínal nabývat na konkrétních obrysech.

1948

V tomto roce zahájili tepličtí fotbalisté vítězstvím v pražském turnaji o Zlatý pohár. Start do jarních mistrovských bojů byl rozpačitý. Po hubené remíze 1:1 v Nýřanech sice tepličtí rozstříleli Vodňany 8:1, vzápětí však v Českých Budějovicích prohráli 3:5. V dalších osmi utkáních získali tepličtí sedm vítězství, zklamáním byla domácí porážka 1:2 od Kopist. Nakonec jarní mistrovské boje zvládli žlutomodří na výbornou a divizní soutěž vyhráli před SK Plzeň. Funkcionáři plzeňského klubu sice neustále protestovali proti přestupu Ladislava Kareše do Teplic, který jediným gólem rozhodl podzimní duel v Plzni, a žádali kontumační porážku pro žlutomodré, ale konečné rozhodnutí svazu potvrdilo teplické prvenství. Na cestě do 1.ligy čekal poslední protivník, vítěz druhé divizní skupiny SK Náchod. První kvalifikační zápas se hrál v Teplicích a žlutomodří před 16 000 diváky zvítězili 4:1. Odvetu v Náchodě zvládly Teplice bravurně a po výsledku 1:1 bylo vše jasno. SK Teplice-Šanov má po třech letech od založení klubu zajištěnu účast v nejvyšší soutěži.

Politické změny v Československu se postupně začínaly dotýkat také sportovní oblasti. V rámci sjednocené tělovýchovy byly kluby nuceny měnit své názvy a tak bylo rozhodnuto, že od podzimní sezóny budou tepličtí fotbalisté startovat pod názvem Sokol Teplice.

Prvoligové boje byly v Teplicích očekávány s velikým zájmem. První ligový zápas zvládli tepličtí na výbornou, v Kladně zvítězili 3:1. Autorem prvního ligového gólu žlutomodrých byl Ladislav Kareš. Domácí premiéru obstaral zápas proti Bohemians s výsledkem 2:2. V následujícím kole žlutomodří rozstříleli doma Ostravu 5:0 a vyhoupli se do čela tabulky. Diváci byli v euforii, ale další výsledky je poněkud zchladily. V domácím utkání s Bratislavou, které skončilo 1:1, se v 15.minutě odhodlal k provedení pokutového kopu brankář Vlastimil Havlíček, leč neproměnil a od té doby se žádný teplický brankář k podobnému kroku neodvážil. Po podzimích bojích skončili žlutomodří na 9.místě.

Po skončení podzimu přišla nečekaná zpráva, svaz rozhodl o ukončení soutěže s tím, že pro příští roky se bude hrát systémem jaro-podzim. Byla to první z podivných reorganizací té doby.

1949

Počátkem roku převzal mužstvo trenér Rudolf Vytlačil. Ligová soutěž v roce 1949 měla stejné obsazení jako v předchozím roce, neboť nikdo nesestupoval ani nepostupoval. Po slabším začátku, kdy tepličtí hráli třikrát za sebou doma a vytěžili z toho pouhý bod, se mužstvo rozehrálo. Vysoké výhry nad Plzní 5:1 a Košicemi 7:0 zněly pro fanoušky jako rajská hudba. Koncem června přijela do Teplic Slavia a přeplněné hlediště stadiónu u drožďárny vidělo ze strany domácích skvělou první půli, konečný výsledek 3:1 byl zasloužený. V posledním jarním utkání získali žlutomodří bod za remízu 1:1 na Spartě a nakonec z toho bylo po polovině soutěže skvělé 2.místo za vedoucí NV Bratislava.

Letní přestávku vyplnilo teplické mužstvo účastí na turnaji o Pohár severočeského horníka, který uspořádali v Mostě. Tepličtí potvrdili formu a ve finále zdolali domácí Uhlomost 5:2. Odměnou jim byla trofej horníka se sbíječkou a poukaz na bezplatný odběr 50 metráků uhlí.

V podzimní části Teplice už tak skvělé výkony nezopakovaly. V odvetě se Spartou se v hledišti tísnilo jako sardinky 22 tisíc diváků. Utkání bylo hráno velmi tvrdě, na což doplatil brankář Vlastimil Havlíček, který musel dvacet minut před koncem odstoupit ze hry a utkání dochytal útočník Josef Pravda. Sparta si z Teplic odvezla výhru 4:2. V posledním utkání doma s Ostravou měli tepličtí potíže s postem brankáře. Vlastimil Havlíček byl zraněn, druhý brankář Josef Hrdlička vyfasoval disciplinární trest a tak do branky musel nezkušený dorostenec Choutka. Nervózní mladý brankář záhy dvakrát lacino inkasoval, když mu vodou napitý míč na bahnitém terénu proklouzl pod tělem do sítě. Žlutomodří nenašli síly na zvrat a prohráli 2:4. Na obranu nešťastného brankáře je spravedlivé dodat, že zkušení spoluhráči mu situaci nijak neulehčili, ba naopak. V konečné tabulce obsadily Teplice šestou příčku.

Přechodem k patronátnímu závodu nesl od 20.října 1949 klub nový název Závodní sokolská jednota (ZSJ) Technomat Teplice.

1950

V ligové soutěži obsadilo mužstvo osmé místo, výsledky týmu byly jako na houpačce. Za zmínku stojí domácí porážka s ATK Praha 0:7, která je dodnes nejhorším domácím výsledkem v historii klubu. Na druhou stranu při výhrách 5:1 s ČSD Plzeň a 7:1 s Žilinou byli diváci nadmíru spokojeni. Na podzim zažili tepličtí diváci ještě jeden výprask, s Bratislavou žlutomodří prohráli 0:4. Soutěž teplické mužstvo zakončilo třemi remízami 1:1 v Plzni, doma s Trnavou a na Bohemians. Ztracený bod měl pro Bohemku fatální následky, neboť tím přišla o ligový titul. Nejlepším klubovým ligovým střelcem se stal Josef Pravda s 19 góly, což je až dosud nejlepší výkon během jedné prvoligové sezóny.

V květnu 1950 sehráli žlutomodří jediné mezinárodní utkání tohoto roku, když se na stadiónu u drožďárny zdolali tým z NDR Industrie Leipzig 3:1.

Své první mistrovské soutěže se dočkalo béčko, které v soutěži záložních týmů první ligy obsadilo 9.místo. Tato soutěž byla po roce z ekonomických důvodů zrušena a béčko zařazeno pro rok 1951 do nejnižší okresní soutěže.

1951

S novým názvem ZSJ Vodotechna Teplice a novým trenérem Janem Kuželíkem vstoupili tepličtí hráči do ligového ročníku 1951, který se hrál pod názvem Mistrovství republiky.

Hned v úvodním utkání proti Dynamu Košice potěšilo diváky vítězství 4:1, když o všechny góly domácích se postaral Alois Jaroš. Žádnému dalšímu teplickému hráči se nepodařilo nastřílet v prvoligovém utkání čtyři góly. Nemilé následky mělo pro Teplice utkání hrané 28.4.1951 v Praze na Strahově s ATK. Ve velmi tvrdém utkání Teplice podlehly 2:3, navíc vyfasoval brankář Vlastimil Havlíček roční distanc za údajné nesportovní chování, když odkopl míč směrem k hlavní tribuně, kde seděl ministr obrany Čepička, který toto gesto považoval za na svojí osobu. Vlastimila Havlíčka tak musel nahradit v dalších utkáních František Cypris. Zajímavá výhra 3:1 z Ostravy byla hned za týden devalvována domácím výpraskem 2:5 od Gottwaldova. Po jarní polovině stanuli tepličtí na 9.místě tabulky, pouhý bod od sestupových příček.

Ani na podzim nedosahovalo mužstvo bůhvíjakých výsledků. Prohrálo doma s Bratislavou 1:4, na druhou stranu v brankové přestřelce zdolalo Spartu 4:3. Stejným výsledkem žlutomodří vyhráli ještě dvakrát, doma s Plzní a na Bohemians. Před posledním zápasem ve Vítkovicích byla situace jasná. Pokud žlutomodří nepřivezou alespoň bod, tak je čeká sestup z nejvyšší soutěže. V nervózním duelu tepličtí potřebný bod vyválčili za remízu 1:1 a ligová příslušnost byla zachráněna i pro příští rok. V tabulce obsadili žlutomodří 10.místo a fanoušky potěšila koruna krále ligových střelců, kterou získal Alois Jaroš za nastřílených 16 branek.

Zklamáním byl výkon béčka v okresní soutěži, konečné čtvrté místo zdaleka neodpovídalo možnostem mladých hráčů, kteří měli v budoucnu nastupovat v ligových bojích.

1952

Po roce došlo k další změně názvu, klub přijal jméno ZSJ Ingstav Teplice. Další novinkou, poněkud zvláštní, bylo nařízení ústřední sekce kopané. Všechny oddíly, hrající nejvyšší soutěž, musí mít dva rezervní týmy. To znamenalo zřízení „céčka“, které startovalo v okresním přeboru.

Staronový trenér Rudolf Krčil připravil mužstvo na ligové boje znamenitě a diváci žasli nad výkony týmu. Po úvodních kolech se žlutomodří vyhoupli do čela tabulky a domácí výhry 3:1 s NV Bratislava a 2:1 se Spartou sledovalo u drožďárny přeplněné hlediště. Na historicky první severočeské ligové derby v Ústí nad Labem, které tepličtí vyhráli 4:2, dorazila návštěva 18 tisíc diváků. Po polovině soutěže byli žlutomodří na druhém místě tabulky pouze o skóre za Spartou.

Na konci června odjeli tepličtí fotbalisté na svůj první zahraniční zájezd do NDR, kde sehráli tři utkání, v Drážďanech 4:4, v Lipsku 6:2 a v Rostocku 1:0.

V podzimní ligové soutěži se už teplickým nepodařilo udržet špičkovou formu, znát byl odchod dvou nadějných hráčů Josefa Masopusta a Ladislava Nováka na vojnu do ATK Praha. Zklamáním byly domácí porážky 0:1 s Ostravou a 1:2 s Plzní. K utkání do Prešova se tým přepravoval letecky a v novinách byla otištěna zpráva, že příznivci mohou využít volných míst v letadle za 2000 korun. V odvetném derby s Ústím si tepličtí zapsali výhru 2:0. Zajímavostí byl zápas předposledního kola, kdy utkání ZSJ Ingstav Teplice – ZSJ VŽKG Vítkovice 3:2 zaznamenaly filmové kamery, a diváci v kinech po celé republice mohli vidět v týdeníku sestřih z utkání.

Konečné třetí místo, nejlepším střelcem týmu byl Josef Pravda s 9 góly, přesto znamenalo ohromný úspěch teplické kopané a dávalo naději do dalších sezón. Nikdo však ani ve snu netušil, jaká zvěrstva z vrcholných orgánů na teplický fotbal v brzké době čekají.

1953

Na konci roku 1952 došlo k rozsáhlé reorganizaci sportu v republice. Byly vytvořeny DSO (dobrovolné sportovní organizace) podle sektorů národního hospodářství. Všechny sportovní jednoty byly do těchto DSO zařazeny a musely přijmout jejich název. Teplický klub, podle dosavadního sponzora stavební organizace Ingstav, byl zařazen do DSO Tatran, který zahrnoval lesnictví, papírenský a stavební průmysl. Podle zařazení do DSO musel klub povinně přijmout název TJ Tatran Teplice.

To by ještě nebylo tak zlé. Horší bylo, že v první lize (tehdy Přebor republiky) mohl za každou DSO startovat pouze jeden celek. Za DSO Tatran byl nominován Tatran Prešov a Teplice, přestože v minulém ročníku skončily třetí, byly zařazeny do druhé ligy (tehdy Celostátní soutěž). Vysvětlení bylo prazvláštní, na nábožensky založeném východním Slovensku je prý potřeba zachovat nejvyšší fotbalovou soutěž.

V Celostátní soutěži platilo pro změnu jiné šílené nařízení a to, že z každého kraje mohlo hrát pouze jedno mužstvo. Žlutomodrým se klidně mohlo stát, že skončí až v krajském přeboru, neboť krajský svaz rozhodoval mezi Teplicemi a Ústím. Nakonec přiklepl druhou ligu do Teplic.

Hanebné rozhodnutí o úředním odejmutí první ligy znechutilo řadu funkcionářů natolik, že skončili s fotbalem. Přesto všechno většina lidí věřila, že kvalitní teplický tým vybojuje první ligu zpět. Jenže to nebylo vůbec jednoduché, soutěž se navíc hrála pouze jednokolově a každé zaváhání mohlo být osudné. Teplickým nevyšel příliš začátek, remizovali doma s Hradcem Králové 0:0 a prohráli v Plzni s PDA 1:3. Pak už se teplický stroj rozjel, ale stejně dobře se vedlo i pražským klokanům hrajícím pod názvem Spartak Praha Stalingrad. V předposledním kole se oba celky utkaly v Praze, kde po tvrdém boji vyhráli pražané 4:2 a postoupili do první ligy. Výhra v posledním kole doma nad Spartakem Plzeň 7:0 již nic neřešila. Teplice skončily druhé, ale klidně mohli sestoupit!

Nařízení, že z každého kraje může hrát jen jeden celek, znamenalo barážový souboj s vítězem krajského přeboru Spartakem Ústí nad Labem. V listopadu 1953 tak byla v sázce účast v Celostátní soutěži. Naštěstí tepličtí tento duel zvládli a v obou zápasech zvítězili 1:0.

Slabou náplastí neúspěšné sezóny bylo letní vítězství v Poháru DSO Tatran, kde Teplice ve finále zdolaly Prešov 2:0. Na cestě do finále rozstříleli žlutomodří Tatran Chomutov 36:0, když Bohuslav Bílý sám vstřelil 21 gólů. Oba tyto údaje jsou zaznamenány v listině žlutomodrých rekordů.

Béčko startovalo v krajské soutěži a obsadilo třetí místo céčko v okresní soutěži skončilo páté.

1954

Po zklamání z minulého roku ještě teplická fotbalová veřejnost věřila, že postup do první ligy vyjde tentokrát. Mužstvo sice bylo oslabeno o Aloise Jaroše, ale začínali se prosazovat odchovanci Jiří Křemen, Luděk Šnejdar, v obraně tvrdil muziku Edmund Weigert.

Počet týmů v soutěži byl zmenšen na deset, ale hrálo se už opět dvoukolově. Teplickým vůbec nevyšel začátek, po prvních pěti kolech měli pouhé 4 body, a trenér Krčil se poroučel. Hrajícím trenérem se stal František Vlk a mužstvo se konečně vzchopilo.

Po celé jaro hrál tým své domácí zápasy na hřišti trnovanské Hvězdy, neboť u drožďárny probíhala výměna dosavadního škvárového povrchu za travnatý.

Jediné mezinárodní utkání v tomto roce proti maďarskému týmu Épitök Sztálinváros se hrálo v Ústí nad Labem, hosté v pohledném utkání vyhráli 3:1.

V letní přestávce se tepličané opět zúčastnili Poháru DSO Tatran, ale byli záhy vyřazeni podprůměrným týmem Tatran Most. Zlí jazykové tvrdili, že hráči o turnaj nejevili zájem a volné neděle raději strávili u vody.

Mužstvo pokračovalo v dobrých výkonech také na podzim. Výhry nad Čelákovicemi a PDA Plzeň shodně 6:0 a Slavojem České Budějovice 7:0 byly znamenité, leč suverénem tohoto ročníku byla Jiskra Liberec, která obsadila první místo s desetibodovým náskokem před teplickým týmem.

Teplice znovu musely absolvovat záludnou baráž s vítězem krajského přeboru o zachování druholigové příslušnosti. Tentokrát byl soupeřem Baník Most. První zápas v Mostě, hraný před 8 000 diváky, zvládli lépe domácí a vyhráli 2:1. Po týdnu napětí se hrála odveta u drožďárny, kam dorazilo 12 000 diváků. Žlutomodří neponechali nic náhodě, rozstříleli Most 7:1, když 4 góly vsítil Bohuslav Bílý, dva Sláva Malý a jeden František Vlk, a zůstali ve druhé lize. Vedení fotbalového svazu pro následující sezónu zrušilo nesmyslné nařízení, že ve druhé lize může hrát z každého kraje jen jeden tým a vyzývací utkání s vítězem krajského přeboru se naštěstí už nikdy nehrály.

V krajské soutěži startovalo béčko, které skončilo na třetím místě. Céčko v okresní soutěži skončilo třetí od konce.

1955

Do další druholigové sezóny vstoupili žlutomodří s novým trenérem, jímž se stal bývalý hráč Jaroslav Riedl. Cíl zůstal stejný, vybojovat postup do nejvyšší soutěže. Z mužstva odešli Bohuslav Bílý a Josef Říha, z nových mladých hráčů se nejlépe ukazoval Jan Brumovský.

Tepličtí si v jarních bojích vedli dobře a po polovině soutěže byli na třetím místě za Spartakem Hradec Králové a Spartakem Praha Stalingrad.

Letní příprava byla proložena přátelským utkáním s maďarským ligovým týmem Dorogi Bányász. Tepličtí se na svého soupeře vytáhli a zvítězili přesvědčivě 4:0.

V podzimních bojích se teplickým přestalo dařit a po patnáctém kole byl odvolán trenér Riedl, nahradil jej Zdeněk Šteflík. Konečné třetí místo bohužel opět nestačilo na postup, který si vybojovali fotbalisté Hradce Králové.

Po posledním kole skončil u týmu Zdeněk Šteflík a trenérské žezlo pro příští sezónu předal znovu se navrátivšímu Rudolfu Krčilovi.

V krajské soutěži hrající béčko skončilo z 12 týmů na osmé příčce. Svojí derniéru v okresní soutěži absolvovalo céčko, které bylo po sezóně zrušeno.