Martin Fillo: Chtěl jsem dát gól pro Frantu nahoru
Martin Fillo proti Slovácku opět prokázal, že má formu jako hrom. Brankáři Daňkovi dal dva góly, oba věnoval svému nedávno zesnulému kamarádovi Františkovi Rajtoralovi. Teplice však výhru neslavily, se Slováckem remizovaly 2:2.
V utkání vás potkalo hned několik morových ran – rychlé góly Slovácka, zranění Hory, vykartování Ljevakoviće. Jaký ten zápas byl?
Hrozně těžký. Nevstoupili jsme do něj dobře, hned v první minutě jsme inkasovali. Na vyrovnání jsme se strašně nadřeli, a když už jsme toho góla dali, tak jsme hned dostali dalšího. Opět jsme vyrovnali, doufal jsem, že ty tři body ukoušeme, ale bohužel, máme jen bod. Byl to zápas blbec, vše bylo proti nám. Ukázali jsme ale vnitřní sílu, oklepali se a aspoň dvakrát srovnali.
Rozhodně se ale nemáte za co stydět. Fanoušci výkon Teplic odměnili po skočení zápasu potleskem!
My chtěli hrozně moc vyhrát. Chyběla nám lehkost, ale bojovali jsme do poslední minuty jako lvi. Je to vydřený a odmakaný bod.
Brána do Evropy se ale před vámi zavírá...
Říkal jsem klukům, že poslední dubnový týden se pro nás neodvíjí moc dobře. Mysleli jsme si, že Slavia a Boleslav se dostanou do finále poháru a z ligy půjde do předkola evropského poháru ještě pátý tým. Jenže oba favoriti prohráli a pak ještě Boleslav zvítězila v lize ve Zlíně.. Proto jsme doufali, že proti Slovácku zabereme, ale místo toho jsme doma ztratili. Cítíme, že výsledky rozprášily naše šance, ale pořád existuje nějaká naděje. Pravděpodobnost však není taková jako před týdnem. Bojujeme teď o co nejlepší umístění, o přízeň fanoušků i o prémie. Budeme chtít vyhrát každý zápas a uvidíme.
Ty si dal dva góly a jste nejlepší střelec Teplic. Co to pro tebe znamená?
Mám hořkosladké pocity. Vážím si toho, že jsem dvakrát skóroval, ale mrzí mě, že jsme ztratili dva body.
Ty dva góly byly pro nedávno zesnulého Františka Rajtorala, že?
Ano, chtěl jsem dát gól pro Frantu tam nahoru. Měl jsem speciální tričko s jmenovkou „Rajty 27“ a vzkazem, chtěl jsem ho ukázat už po svý první brance, ale vyšlo to až po druhý. Františka jsem znal z mládežnických reprezentací a působili jsme spolu dva roky ve Viktorii Plzeň. Chtěl jsem takhle uctít jeho památku a říci, že na něj budu vzpomínat jen v dobrém, bude nám chybět. . Díval jsem se v televizi na zápas Plzně s Duklou a byl jsem hrdý, jak k tomu Plzeňští přistoupili. Potvrdilo to velikost klubu a ukázalo se, jak byl František oblíbený a jak ho všichni milovali.
