03.10.2021 | Redakce

Jan Rezek: Teplicím hodně dlužím, takže jsem neváhal

Jan Rezek nastoupil překvapivě v sobotu v Uherském Hradišti. V 39 letech se stal nejstarším mužem, který kdy za Teplice hrál ligu. A hned dal i gól. K bodům bohužel nepomohl, žlutomodří prohráli se Slováckem těsně 2:3.

Jaká je ta story tvého návratu?
Už zápas předtím proti Olomouci to hrozilo. Trenér Kučera se mě ptal, jestli se na to cítím. Pořád máme hodně zraněných. Řekl jsem mu, že k dispozici jsem, protože v téhle situaci mu říct ne by bylo moc jednoduchý. Nechtěl jsem z toho takhle utéct. V Teplicích jsem dostal svou první ligovou šanci, furt to beru tak, že tomu klubu hodně dlužím.

Jak jsi chytil tempo zápasu?
Ondra Prášil, trenér devatenáctky, se mě ptal, jestli si myslím, že to ještě vůbec zvládnu. Odpověděl jsem, že jsem sám zvědavý. Hrát třetí ligu je jedna věc, naskočit v devětatřiceti do ligy druhá. Sám jsem nevěděl, co od toho čekat. Ale myslím, že během pěti minut jsem se rozkoukal. Samozřejmě tempo je rychlejší než ve třetí lize, ale bylo to celkem v pohodě.

Pomohl ti gól hned na začátku, že?
Já premiéry v nových klubech mám vždycky dobré. První zápasy se mi většinou povedly. Takže jsem rád, ale na druhou stranu v podstatě je ten gól k ničemu, když nevezeme ani bod.

Střídal jsi v 69. minutě. Vydržel bys celý zápas?
Když jsme začali Slovácko nahánět, síly ubývaly. A trenér se sám rozhodl poslat na hřiště tři nové hráče, čerstvou krev. Myslím, že to fungovalo celkem dobře, dali jsme kontaktní gól. Jen škoda, že jsme pak už neměli žádnou šanci.

Nebyli jste po vedení až moc pasivní?
Asi jo, na druhou stranu se tam dostávali jen dlouhýma balonama a kromě dvou tří situací nás moc nepřehrávali. Jasně, mají výborný tým, jsou dlouho pohromadě. Vědí, co mají od sebe čekat, uprostřed velmi dobře rotovali. Ne náhodou jsou tam, kde jsou. Bavili jsme se při přípravě, že doma z posledních čtyř zápasů měli skóre snad 11:1. Důležitý byl gól ve 41. minutě; vést v poločase, mohli jsme se o tři body poprat. Po brance na 2:1 už nás zavřeli a měli jsme to těžké. Měli jsme to zvládnout udržet do půle.

Co stihl změnit nový trenér Jiří Jarošík?
Je tu chvilku a já to těžko můžu posoudit, s klukama jsem byl jen dva dny. On je mladý ambiciózní trenér, který určitě nikomu nedá nic zadarmo. V rozhovorech říkal, že ho nezajímají žádná jména ani věk. Tak to má být. Kdo bude pracovat, šanci v lize si zaslouží.

Budeš dál v áčku pokračovat?
Nedokážu odpovědět. Teď je reprezentační pauza, kluci se můžou dát do pořádku, Mary už by snad měl začít trénovat. Neřeším to, uvidíme. Jsem pořád v dispozici. Teď ale jedu na zápas s devatenáctkou na Tempo Praha, jsem asistent.

Vzpomeneš si, kdy si dal poslední ligový gól?
Ten poslední byl Teplicím. Stejně tak i proti Teplicím jsme hrál ligu naposledy. Bavili jsme se s (brankářem) Grigarem cestou sem, kluci si mě dobírali. Já nikdy svoje statistiky neřešil, jsem tady, že chci pomoct Teplicím, pro mě to je úplně jasné.

Nebojíš se, že sezona pro Teplice může skončit zle?

Věřím, že se udržíme. Není tady rozhodně špatný tým. I po dvou dnech, co s klukama trénuji, vidím, že jsou tu velmi talentovaní hráči. Je to celkem dobře poskládané. Chybí nám střední generace, ale pokud se do kluků nabuší buldočí povaha, nevzdávat se za žádného stavu, může se to rozjet. Je to otázka jednoho dvou zápasů, pak se může nastartovat něco jiného. Musíme tomu věřit všichni a tvrdě pracovat. Pokud dáme hlavy dolů, budeme obviňovat jeden druhého a hledat vinu někde jinde než sami v sobě, je to cesta do pekla.

Už si říkal, že trénuješ. Jak tě to baví?

Trénovat mládež mě hrozně baví. Je to i moje prvotní práce v Teplicích, takže ligu beru jako zpestření, které může trvat jeden zápas, ale taky déle.