07.01.2020 | Redakce

Admir Ljevaković: Chci dál žít s tímhle týmem

Admir Ljevaković je bojovník! Po svém zranění chtěl na podzim už končit, nakonec ale myšlenky přehodnotil a v pondělí se s áčkem opět zapojil do zimní přípravy.

V jaké kondici nyní jsi?
Přes volno jsem trénoval každý den, v Bosně, kde jsem ho trávil, jsem si našel osobního trenéra. A pak jsem plnil kondiční plán Tondy Čepka. Tak uvidíme, jak jsem na tom silově. Zapojím se s týmem na nějakou část tréninku, určitě chci trénovat s mančaftem.

Říká se, že zimní příprava je s přibývajícím věkem horší a horší.
Pro mě je dobré, že jsem každý den o volnu trénoval. Doufám, že mi to trošku pomůže, abych přípravu zvládal v co největším tempu. A co se týče zimní přípravy, tak je dobré, že za umělkou nemusíme nikam už jezdit, že jí máme tady. To nám pomůže psychicky.

Co ti vlastně bylo?
Utrhl jsem si zadní sval na noze od kosti. Doktor říkal, že se to tam blbě hojí, že to nejde zašít. Tak jsme to nechali hojit, dostával jsem do zraněného místa plazmu. Díky bohu se to zahojilo, jen sval se prý posunul o dva centimetry níže. Zatím ale drží. Nechci se teď jen tak vzdát, budu bojovat.

Jak dlouho jsi absentoval?
Po dvou měsících od zranění jsem začal dělat nějaké lehčí cviky, po třech měsících jsem začal běhat.

Díky takové pauza možná máš i větší chuť do fotbalu, ne?
To asi jo, asi mi to pomohlo. Cítím, že chci být co nejvíc s kluky v kabině.

Ty jsi dokonce chtěl po zranění končit. Co tě zlomilo?
Zdraví je vždy číslo jedna. Když jsem viděl, že je to hodně těžké zranění, které se bude špatně léčit, tak jsem si myslel, že je to konec. Pak se to nějak zahojilo. Snad mi to vydrží, abych odehrál nějaké minuty. Chci dál žít s tímhle týmem.

Přemlouvali tě kluci v kabině nebo dokonce manželka?
Skoro všichni mi říkali, ať ještě nekončím. Možná jsem byl až moc negativní.

Takže byla nemocná nejen noha, ale i hlava?
Určitě ano! Když máte takhle negativní myšlenky, tak to tak je. Fakt jsem si říkal, že už skončím. Když ale máte kolem sebe lidi, kteří vás podporují, tak se dostanete pod tlak a své myšlenky můžete změnit.

Jaký měl trenér na případný konec názor?
Když to vypadalo zle, tak jsem chtěl hned navázat na fotbal, zůstat u něj. Viděl jsem skoro každý trénink, začal jsem se připravovat na další licenci. Trenér mě v tom podpořil, stejně jako pak v tom, že budu pokračovat. Jsme domluvení, že když bych třeba na Kypru nebudu zvládat herně, tak mu budu pomáhat trenérsky.

Jaké bylo pomáhat trenérovi Hejkalovi?
Bavilo mě to, naplňovalo. Furt jsem doma kreslil tréninky. Manželka říkala, že mě ani ve škole neviděla tak dlouho s tužkou v ruce. (smích)

Byl jsi i coby asistent béčka, i to je tedy možnost?
Tam jsme to asi trošku přehnali, protože já se jen chtěl zapojit pro sebe, abych měl zkušenost na licenci. A také jsem chtěl klukům v béčku pomoct, nahecovat je. Pak ale z toho vzniklo to, že jsem asistent trenéra Kolínka v béčku. Kovi ze mě udělal asistenta trenéra tím, že mi dělal na zápas kartičku a dal to na instagram. (smích) 


Takže po skončení kariéry v áčku nepůjdeš do nižší soutěže do Německa, jak jsi měl v plánu? Zůstaneš v Teplicích?
Už jsem se o tom bavil s Vachym. Chce, abych zůstal v klubu, abych tu v nějaké trenérské funkci pokračoval. Je na mně, jestli zvládnu udělat další licenci. Jo, chtěl jsem do Německa ještě kopat, ale zůstanu tady. Děti už půjdou do školy.

Na hřišti jsi pořádně horkokrevnej čertík. Nebudeš horká krev i jako kouč?
Nevím, uvidíme. Doufám, že se to zlomí, aby to nevypadalo jako na hřišti. (úsměv) Ale emoce k tomu patří, to jsme viděli při utkání s Karvinou i u Standy Hejkala. (smích)



O2 TV nabídka Bonusový klub permanentkářů