Jaroslav Harušťák: Rok v posilovně mě posunul silově i v hlavě

Cítíš se trochu jako nová posila, když to takhle přeženu?

Pár lidí mi něco takového říkalo, Pavel Verbíř to na mě hned spustil. Hrozně se těším, stejně jako když jsem sem před dvěma lety přišel

Před pár měsíci jsme spolu mluvili a ty jsi říkal, že už se do toho zase vpravuješ. Jaký kus cesty jsi za tu dobu urazil?

Bylo to o tom všechno kondičně dotrénovat, dostat zpátky sílu do nohou. Muselo dojít i k přepnutí v hlavě, abych nemyslel na to koleno. Na všem jsme pracovali, makal jsem na svalové složce i na té hlavě, abych tu dnes mohl být na 100 % od začátku.

Již nějakou dobu jsi na tom byl relativně dobře, ale nechtěli jste pokoušet dřívější návrat. Cítil jsi se už ale na to, že bys zvládl zápas?

Během celého toho procesu jsem se cítil dobře, takže jsem si říkal, že už bych šel hrát mnohem dříve. Nemělo to ale cenu, chodit do toho na 80 %. Jsem rád, že mi všichni dali čas a nehnali mě nikam. I kdybych dva zápasy na konci sezóny odehrál, nemuselo by to být ku prospěchu věci, takto jsem se mohl soustředit na kondici a vše ostatní potřebné. Sezónu tak mohu začít na 100 %.

Jdeš tedy do plnohodnotného tréninku?

Od prvního dne začínám s ostatními naplno. Nevím, jestli budu hrát první přátelák, nebyl jsem se spoluhráči delší dobu v tréninku, o tom se budeme bavit s trenéry.

Posílilo tě to mentálně, nebo jsi měl spíš krize?

Asi mi to zatím dalo v kariéře úplně nejvíc po této stránce. Učil jsem se trpělivosti a tomu, abych na nějaké věci nepříkládal důraz. Je to jedna vteřina, kde vám lupne v koleni, a vše je jinak. Rok v posilovně vás posune silově, ale i v hlavě mě teď nic nerozhodí. Věřím, že si budu fotbal víc užívat.

Nebojíš se, jestli to budeš mít ještě v noze?

Vůbec ne, za celou dobu jsem o svém návratu nepochyboval. Nečekal jsem, že bych se vrátil slabší, chci všem ukázat, jak mě to posílilo.

Nové posily jsou z východu, tam jsi také působil. Jak to vnímáš?

Jsem rád, že jsem já a pár dalších kluků otevřeli českým týmům dveře, aby se tímto směrem dívaly. Když jsem se vracel do Česka, tak hodně lidí říkalo, že ta liga nemá takovou úroveň. Lotyšská liga má ale potenciál, aby se v ní kluci vyhráli a předvedli to i u nás.

Trpěl jsi v záchranářských bojích, když jsi nemohl spoluhráčům pomoci?

Ano, na té tribuně je to stokrát horší než na hřišti. Přál jsem klukům ať se jim daří, ať tam spadne jakýkoliv gól. Opravdu jsem to prožíval asi víc, než kdybych hrál. Potkával jsem ale všechny v týdnu na tréninku a cítil jsem tu obrovskou vnitříní sílu, takže jsem věřil, že to uhrají, což se povedlo.

Prožíval jsi i osud Baníku Ostrava, který měl po postupu do Evropy starosti s baráží?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to nesledoval. Tím, že jsem z regionu pryč, tak jsem to ale neprožíval tolik jako moje rodina. Když jsem ale byl doma v Ostravě, tak to na mě dýchlo, jak tím to město žije. Takový tým do ligy patří, jejich atmosféra je ku prospěchu věci. Jsem rád, že to zvládli.