Lukáš Mareček: Mladším klukům se snažíme poradit
Lukáš Mareček patří mezi nejzkušenější fotbalisty v teplickém kádru. Letos ale kvůli zdravotním komplikacím nemohl spoluhráčům pokaždé pomoci na hřišti. O jeho roli v týmu i návratu na hřiště jsme si povídali na krátkém soustředění v Blšanech.
Ty jsi měl během podzimní části ligy zdravotní problémy, postupně jsi se vracel do sestavy. Teď jsi odehrál dvakrát devadesát minut proti dvěma z největších českých klubů. Jak se ti po té pauze hrálo?
Já jsem měl problémy s plotýnkou, se kterou jsem byl na zákroku. To mě vyřadilo téměř na tři měsíce. Musím zaklepat, že už jsem zpátky. Musel jsem toho hodně doběhávat, chyběla mi ta letní příprava. Postupně jsem se do toho dostával. Není to tak, že bych se do toho vrátil za čtrnáct dní, neměl jsem tolik z čeho brát. Když jsem byl nachystaný, tak jsem čekal na příležitost. Šance přišla proti týmům z horních pater, zahrál jsem si s Plzní a na Spartě, ale naskočil jsem i v Hradci. Jsem rád, že jsem klukům konečně mohl pomoci i na hřišti. Mrzí mě jen to, že jsme s Plzní doma nebodovali.
Zmiňoval jsi, že jsi pocítil chybějící letní přípravu. Je to fyzicky ještě náročnější, když člověk musí nahánět kvalitní hráče týmů jako jsou právě Sparta a Plzeň?
Asi všichni víme, že proti těmto celkům nebudeme nominovat na míči. Nechtěli jsme ale být nějak zalezlí a měli jsme zájem hrát s odvahou a sebevědomím. Právě proto jsme museli předvést extrémní výkony, aby to stačilo na dobrý výsledek, což se nám povedlo. Rychlost, vytrvalost a sebeobětování jsou potřeba. Bolí to, ale chceme na hřišti nechat všechno. Jsem rád, že jsem to zvládl s plnou minutáží, ale i za týmový přístup. Jezdili opravdu všichni.
Ty takové zápasy znáš naopak i z role favorita, za Spartu jsi hrál, je to cenná zkušenost? Můžeš díky tomu týmu nějak pomoci?
Ne všechny kluky ve Spartě znám osobně, ale samozřejmě se na ně chystáme. Já spíše doplňuji na tréninku či při přípravě klukům informace, na co si musí na hřišti dát pozor. Každá situace se nějak vyvíjí, ale já se jim snažím dát alespoň nějaké „noty“. Když můžu, tak pomůžu (úsměv).
Vzal jsi si na sebe tedy trochu tu mentorskou roli. Projevuje se to i tady na soustředění, kde trenéři vždy testují mladší kluky? Snažíš se jim pomáhat?
Některé již trochu znám, rozehrával jsem se za béčko, takže jsem s některými i nastoupil. Bavil jsem se s nimi před těmito zápasy i během nich. Mladší hráči se tu rozkoukávají, každý si tím prošel, když šel do áčka. Na tréninku se jim snažíme poradit nejlepší možné řešení, nekřičíme ale na ně. Nejsem tu na to sám, zkušený je tu i Laco, Krejda, či Pulky.
Ty, Láďa Krejčí i Matěj Pulkrab jste svou fotbalovou stopu zanechali právě i ve Spartě. Bylo to pro vás trochu jiné, když jste řešili to poslední utkání?
Kromě nás tam byl i Véča či Forty, takže se tam každý bez ohledu na věk chtěl ukázat. Zápasy proti bývalým týmům jsou vždy speciální, člověk se tam chce vrátit v co nejlepším světle.
