Zdenko Frťala: Musíme hráčům dodávat víru ve vlastní schopnosti
Přinášíme vám rozhovor s hlavním trenérem Zdenkem Frťalou, kterého jsme se zeptali na několik aktuálních témat. V úvodu nás zajímaly dojmy z premiéry dokumentu U nás na Stínadlech, poté jsme se ale dostali i k aktuální formě a psychickému rozpoložení hráčů.
V úvodu se ještě zeptám na premiéru seriálu U nás na Stínadlech. O tobě se ví, že sportovním dokumentům hodně fandíš, ale na druhou stranu je asi trochu nezvyklé v něm přímo účinkovat. Někde jsi zmiňoval, že ne všechny nové typy mediálních aktivit vítáš, jak jsi přijal toto natáčení?
Jsou to věci, které ke sportu patří, a ztotožnil jsem se s tím. Na Netflixu již vychází takové dokumenty několik let, ať je to Jordan, Wrexham, nebo Sunderland. Další vznikají i z prostředí univerzitních sportů, a vždy je tam nejzajímavější to každodenní dění. Každý chce vidět jak se buduje tým a v jakém prostředí pracují hráči, kteří třeba zrovna v USA chtějí získat stipendia. Konkurence je v tom žánru veliká. Nechci říkat, že jsme v Česku průkopníci, nevím přesně, kdo co v Česku natočil. Je to vše dělané pro lidi, fanoušky. Chceme se jim co nejvíce přiblížit a naznačit jim, jak je ta profese zajímavá, a které věci se nemusí vyvinout podle našich představ. Je to projekt, který má budoucnost.
Co konkrétně by tedy fanoušci chtěli vědět? A je třeba něco, na co by se podle tebe měli zaměřit?
Přiznám se, že jsem ten dokument ještě kompletně neviděl. Byl bych kritický, pokud by se tam neobjevili samotní fanoušci. Chci, aby se ukázalo, jak s týmem v rodinném a osobním životě žijí. Klubovost by se měla zdokumentovat. I já bych rád viděl, jak na nás teplické rodiny reagují.
Teď už pojďme na aktuální fotbalové dění. Ta série remíz není bodově ideální, ale do defenzivy je to již o něco lepší. Hledáte na výkonech alespoň nějaké pozitiva, na kterých se dá stavět?
Snažíme se v těch výsledkově povedených utkáních najít něco pozitivního. Hráči totiž potřebují impulz, věřit ve vlastní schopnosti. Nechceme se ale schovávat před problémy a vyhýbat se konstruktivní kritice. Náš klub hraje ve skupině o záchranu v podstatě pět až šest let, což má dopad na myšlení hráčů, ale i fanoušků. Nesmírně nás to mrzí a musíme věřit, že se věci budou zlepšovat. V ofenzivní fázi musíme být kvalitnější, nesmíme říkat, že tu ten problém nevidíme. Neodstraníme se za týden, ale postupně to musíme odstranit. Dodávat víru hráčům, že se v zakončení prosadí. Něco jiného je trénovat a něco jiného je to praktikovat v zápase.
Jak tu situaci zvládáte v rámci realizáku? Nejde o nic jednoduchého…
Svou profesi trenéra vnímám tak, že hráči jsou mým obrazem. Způsobem hry i projevem, a to nejen tou kvalitou, ale i přístupem. Sice jsme neinkasovali v Ostravě, Olomouci, ani proti Pardubicím, ale postrádal jsem tam větší odvahu. To nás nejvíce trápí, my trenéři musíme tým povzbuzovat. Není důvod se bát udělat chybu, pokoušet se o něco stále znova. Do každého zápasu jdeme s respektem a pokorou, ale cítíme, že sebevědomí je narušené. Součástí naší práce je dodávat jim víru ve vlastní schopnosti.
Zápas s Duklou patří mezi ty, o kterých se říká, že hodně napoví první gól. Jak se dá to o čem mluvíš aplikovat na tento duel? Řada fanoušků se k tomuto víkendu upíná…
Na náš výkon by neměl mít vliv předchozí nezdar, ale ne každý si s tím umí poradit. Pokud se nedaří mému spoluhráči, tak jej musím podpořit. Pokud nikdo není v dobrém rozpoložení, tak ostatní tam jsou od toho, aby se společně povzbudili. Nezdar patří ke sportovnímu životu. Nechci tu však být smutný a depresivní. Je to i o tom, že potkáváme zaměstnance a fanoušky, hlavně jejich představy ne vždy splňujeme. Někdy nás odmění chválou a jindy přijde kritika. Procházíme si tím ale už třetí rok, a musíme věřit, že opět přijde zlom.