Roman Potočný: Říkal jsem si, že dám gól!
Roman Potočný byl hrdinou nedělního utkání Teplic se Spartou. Pět minut před koncem totiž z opakovaného přímého kopu krásně vymetl šibenici Bičíkovy branky. A to pár okamžiků před tím kopal trestňák poprvé a také úspěšně; sudí Jílek ale poté nechal standardku zopakovat, ještě před prvním Potočného exkluzivitou totiž pískl do píšťalky.
Chce to mít asi velké nervy, když se i napodruhé z přímáku trefíš do sparťanské branky tak, aby to byl gól…
"No, nervy. Já jsem spíš takový flegmouš. Nervy nemám, spíš mám laicky všechno u zadku. Ne teda to, že prohrajeme nebo tak, ale třeba to, že na mě někdo hučí, nebo jestli se něco písklo. Tohle nevnímám. Jsem rád, že jsem to kopl, jak jsem to kopl. Že se to povedlo."
Když Martin Fillo vybojoval ten přímák, přemýšlel jsi už, jak to kopneš?
"Říkal jsem si, že dám gól! A také jsem doufal, že mi to někdo starší nesebere. Ale kluci mi asi věří, když mě to nechali kopat. Jsem za to rád."
Dá se říct, že ty přímáky jsou přesně tvoje parketa?
"Nevím, jestli to můžu říct já o sobě. Ale jsem rád, když ty trestňáky můžu kopat. Pár gólů už jsem z nich dal."
Jakou cenu ten tvůj vyrovnávající gól pro Teplice má?
"Doufám, že velkou! My bereme každý bod, zvlášť proti Spartě. Jsme rádi, že ho máme."
Spartě ke konci docházely sily. Čím to mohlo být?
"Měla cestu Evropskou ligou. Nedivím se jí, že ty síly už nemá. Klobouk dolů před tím, co tam dokázala. My jsme si ale řekli, že určitě není v tak psychický pohodě, v jaké byla v té Evropské lize. Říkali jsme si proto, že na hřišti necháme vše a zkusíme ji porazit. Kdyby se hrálo ještě deset minut, tak dostanou druhou branku."
Když se bavíme o psychické pohodě, tak Teplice se do ní musely dostávat po obdržené brance na konci první půle. Říkali jste si v kabině, že vás naštve to, že ten góly byl z ofsajdu?
"Řekli jsme si, že budeme makat dál, že nemáme co ztratit. Podle mě to tak i vypadalo. Hnali nás fanoušci, bylo to super. Kdyby takhle chodili každý týden, tak je to úplně něco jiného. Chtěl bych jim poděkovat za to, že přišli. Bylo to doopravdy super."
Ty jsi měl v hledišti osobní fanklub, že?
"Ano, dokonce dva! Dole bylo asi čtyřicet lidí, nahoře dvacet, takže jsem běžel slavit za nimi. Škoda, že tady nebyla ta nejdůležitější osoba, pro kterou jsem dal gól. Je to moje žena a škoda, že tu nebyla."
