Obrázek článku

Jan Rezek: Tři body potřebujeme!

Už v pátek hrají Teplice s Bohemkou. Na Stínadlech se bude hrát od 18 hodin. Na zápas do hlediště zve Jan Rezek, teplický odchovanec, který, jak se z rozhovoru dozvíte, není z rodiny Rezkových jediný, kdo obléká teplický žlutomodrý dres.

Nejprve se ještě vrátíme o týden zpět. Co vám trenér Šmejkal po utkání ve Zlíně nejvíce vyčítal, co se ofenzivy týče?
Že jsme se tolik necpali do zakončení, a i když to herně vypadalo docela dobře, tak jsme vůbec nebyli pro branku Zlína nebezpeční. To nás nakonec stálo body.

Bohemka bude podobně nebezpečný soupeř jako Zlín, také hodně soubojový, bojovný. Jak na Klokany vyzrát?
Vyzrajeme na ně, hlavně když budeme hrát svou hru, když budeme nebezpeční dopředu, což nám v tom posledním utkání fakt chybělo. Ale víme, že každý zápas je v lize těžký, že nás ani teď nečeká jednoduché utkání. Na druhou stranu budeme doma, chceme vyhrát a získat tři body.

Doma se vám zatím daří. Je to tím, že se snažíte o nátlakový fotbal?
Jednoznačně je to cesta k úspěchu. Kromě zápasu s Jabloncem jsme byli na hřišti dominantní a nebezpeční, i když v některých fázích utkání hrál soupeř také dobře. Moc tři body potřebujeme, abychom se dotáhli na příčky, na kterých se chceme pohybovat.

Je to skoro deset let, co jsi šel do Dolíčku na hostování ze Sparty. Jak na to období vzpomínáš?
Letí to, člověku ani nepřijde, že už je to deset let. Vzpomínám jen v dobrém, i když ta sezóna nedopadla dobře, sestoupilo se. Na Bohemku si i teď rád zajdu, když mám čas. Určitě je to klub, který si budu pamatovat.

Je to také klub, který má výborné fanoušky. Ty s nimi máš dobrou zkušenost, byl si u nich v kotli, že?
Pozvali mě do kotle, když se hrálo v Mostě. Byla to zajímavá zkušenost, málem mě umačkali. Vyhráli jsme 4:1, nebo 4:2, bylo to fakt zajímavý. Do kotle chodí zajímaví lidi, ta atmosféra je skvělá.

Při nějakém karetním trestu či zranění si můžeš vyzkoušet i teplický kotel, na výběr máš dokonce dva. Troufl by sis?
Nemám s tím problém. Ale já jsem spíš takový, že si sednu někam stranou, protože člověk když nemůže hrát, tak je nervózní.

Na tribuně tě často sleduje i tvá neteř Deny, která hraje za dívky Teplic. Jaký máš vlastně názor na ženský fotbal?
Tím, že je tu Deny, tak to po očku sleduji, je to pro mě trošku speciální. S bráchou jsme si od malička hodně blízcí, a i když se nevídáme, jak bychom chtěli, tak to sleduji a vím, že má v sobě velký potenciál, ale je to o pracovitosti. V Teplicích se ženský fotbal zvedá, starší žákyně a mladší žákyně jsou v 1. lize. Teď sice na začátek prohrály, ale věřím, že nějaké body sbírat budou. Určitě je to dobrá zkušenost do dalších let.

A radíš jí?
Od razení je tam spíš brácha, který chodí sledovat všechny tréninky, má větší přehled než já. Spíš se bavíme o fotbale s bráchou než s Déňou, protože když se vidíme, tak ona má dost práce s mýma dvěma holkama, když přijedeme do Března, času moc nemá. Brácha to ale pohlídá, má přehled.

Stínadla TV